070724

Délka: na kole 0 km, protože pro kamaráda Arnolda jsou prostě dvě kola málo. Ten musí mít nejmíň čtyři . No a kolik jsme toho nacestovali autem, těžko říct. Mohlo to ale v pohodě hodit stovku...

Počasí: dneska nám to bylo sice jedno, ale celý den bylo příjemně a teploučko

Arnold byl na nás dneska vysloveně hodný a dal nám budíček AŽ po deváté hodině . Tím pro nás ale začal neuvěřitelně hektický den ve Verdunu...

Po snídani jsme hned odjížděli. První zastávka byla ve firmě (kuřata a výrobky z kuřecího masa) u Leova syna Xaviera, kde jsme vyfasovali přepravku věcí pro Chantal (tu odtajním až později ).

No a pak jsme zamířili na slavná bojiště první světové války, kterých je v okolí Verdunu mnoho (mapka + legenda). My se vydali na bitevní pole severně od Verdunu, kde je místech krvavých bitev vytvořeno unikátní Open Air Muzeum. Navštívili jsme "Douaumont Ossuary", což je hlavní památník s rozlehlým vojenským hřbitovem. Projeli jsme místy, kde se na bitevních polích sváděli tvrdé boje o každou píď země a kde kdysi stávaly malé vesničky - bylo jich tu zcela vyhlazeno devět, dnes tu byl jeden kráter vedle druhého. A na závěr jsme si prohlédli ještě vojenskou pevnost Vaux, jednu z pevností postavených na obranu města (leták1, leták2, leták3). Teda musím říct, že to byla neuvěřitelně rozsáhlá pevnost, ovšem žít tady muselo být opravdu náročné na žaludek.

Po tomhle nevšedním zážitku jsme odjeli na francouzský venkov asi 30 km za Verdun. A nyní je čas představit vám Arnoldovu známou Chantal, velmi příjemnou ženu ve zralém věku, která žije ve starém francouzském domě se svým vlastním synem a dvěma adoptovanými - černochy (a tohle teda fakt byli dokonale černí černoši ). Její druhý vlastní syn již žije sám s rodinou (ten přijel jen na oběd) a manžel se asi před třemi lety zabil při pádu z kola!!! A to měl přilbu!!!

Ale zpět k naší návštěvě. Nejenže jsme měli možnost prohlédnout si tady celý ten nádherný starý francouzský venkovský dům s úžasnýma moderníma vychytávkama jako bylo třeba prosklené átrium místo původního otevřeného komínu černé kuchyně, dílničku (Chantal dělá rámečky k obrázkům) z bývalého chlíva apod., ale měli jsme možnost zažít tu i klasické francouzské stolování o kterém jsme doposud jen četli či slyšeli. To znamená takové to jídlo o mnoha chodech, kdy se jí a konverzuje se a jí se a konverzuje se a jí se a konverzuje se a... a na čas se prostě nehledí .

Tak jakéže ty chody teda byly:

aperitiv u malého stolečku = salám a místní domácí ekopivo. To teda nevaří přímo Chantal, ale někdo z okolí. No a samozřejmě voda, které jsem klasicky zvládla několik karaf .

studený předkrm = salát z okurky, červené řepy, šalotky a jogurtu ozdobený snítkou čerstvé máty (vše se najemno nastrouhá, ochutí se pepřem, solí a smíchá se s jogurtem). Bylo to vychlazené a bylo to úžasně dobré. Ten už jsme jedli u velkého kulatého stolu.

teplý předkrm = "kiš", což je koláč s náplní ze sýra a smetany. A ten teda byl taky suprový.

hlavní jídlo = dušené jehněčí maso s hranolky. Rovněž nemělo chybku.

zmrzlina

káva

Musím říct, že to byl naprosto nevšední zážitek. Tohle my Češi prostě neumíme, udělat si hodinu nebo dvě čas na jídlo. My jen tak rychle někde něco sníst v poklusu. Ale pro útěchu - oni už to Francouzi v podstatě neumí také. Ve městech se, stejně jako u nás, také žije hekticky a ve shonu, ale venkov si přece jenom tady stále udržuje ještě poněkud klidnější ráz života.

No a po výborném obědě jsme se zase vrátili zpět do Verdunu. Ovšem žádné flákání. V 18:00 nás čekal první večerní aperitiv u Pierra, další to Arnoldův známý. Navštívili jsme ho v jeho nově postaveném domě v kopci nad Verdunem, odkud byl nádherný rozhled do okolí. Nyní jsme měli možnost vidět nově postavenou vilku ve stylu hi-society. Byl to velmi příjemný a prostorný dům, ačkoli z venčí tak nepůsobil, a bylo vidět, že pan majitel Pierre rozhodně nouzí netrpí. Víno se podávalo v jeho vlastním sklípku, kde se daly vidět móooooc zajímavé lahvinky červeného, bílého i růžového vína.

Druhý aperitiv byl naplánován na sedmou večerní a podával se u dalšího známého, který se z obyčejného asfaltéra vypracoval na "asfaltový magnát". A tomu odpovídal i jeho dům - starý francouzský dům ve vilové čtvrti přestavěný na "luxusní vilu" s bazénem 3x4 metry na zahradě 4x4 metry byl sice pěkný, ale ze starého nové prostě neuděláš. Ale byla to zase zajímavá zkušenost, viděli jsme zase jiný způsob bydlení a aperitiv v podobě klobásky, piva a vína na zahradě jeho domu byl velmi příjemný. No sem za námi už také přijel Xavier, se kterým jsme odjeli do centra na večeři.

Zaparkovali jsme u katedrály Citadelle de Verdun, ale prohlédli jsme si ji jen zvenčí, protože už jsme začínali mít docela hlad. Ještě nás ale čekal třetí aperitiv - rozhodně jsme nemohli být ochuzeni o návštěvu rugbyové hospody (Arnold i všichni jeho francouzští přátelé jsou totiž vyznavači a hráči tohoto sportu) U kouřícího zajíce, kam Leonard dodává české pivo Radegast. Nabídka piv tady ale byla fakt suprová. Neodolala jsem a ochutnala jsem grepové pivo "pink killer". A protože Xavier je synem dodavatele piva, dostala jsem protekčně opravdu jen malou štamprličku na ochutnávku. Co bych pak taky, já abstinent, dělala s celým půllitrem, resp. místně točenou třetinkou, že... Ale musím říct, že bylo dobré.

Od Kouřícího zajíce jsme se ještě krátce prošli centrem a konečně nám Xavier ukázal také dva obchody se spodním prádlem. Prý je to tady velmi luxusní záležitost - ženy prostě nakupují v marketech, kde je to levnější. No a na nábřeží jsme konečně zapadli do hospůdky a dali jsme si večeři. Byli jsme ve Francii poslední večer a tak jsme měli poslední možnost ochutnat ještě nějaké ty speciality. Dali jsme si šneky (les escargots), alsaskou klobásu (ta byla držková) a mušle. Móooooooooc dobré to všechno bylo.

Zpátky "domů" jsem řídila já, jako jediná střízlivá. Ovšem můj odjezd od katedrály střízlivému stavu moc neodpovídal. Vycouvávala jsem z místa, když tu se ozvala řacha. No jo, no, kdo mohl tušit, že kolem katedrály bude "plůtek" z nízkých sloupků a řetězu. Tak holt od tohoto večera mají jeden sloupek ohnutý .

Nikdo neměl odvahu se jít na místě činu podívat po rozsahu škod. Sloupek jsme zaměřili okometricky a na zadek auta jsme se podívali až u Lea na dvoře. Skoro jsme to ale nemohli najít. Podle rány to vypadalo, že přinejmenším nemáme zadní světlo, blatník a půlku zadních dveří, ale nakonec byl jen mírně promáčknutý plech pod blinkrem .

nahoru