070720

Ráno jsme vyjeli kolem jedenácté s tím, že jedeme najít jakousi "lanovku", která má vést do horního starého města. Každý pokus stál za to ušetřit si šlapání do toho příšerného krpálu, který se tyčil nad námi . Cestou se nám ale podařilo narazit na nákupní zónu. Teda tohle jsme po týdnu ve Francii viděli poprvé. Fakt nefalšovaný Shopping Park. Dokonce s "Mekoušem" a tak bylo okamžitě rozhodnuto, kde dáme ranní kávičku a svačinku. Byl jogurtík a jakési cereální placičky a bylo to móoooc dobré.

Příjemně naladěni jsme zatoužili trošku si shoppnout a k tomu se vysloveně hodil místní obchod se sportovními potřebami. Já jsem tu objevila super slevu na dvoudílné plavky a tak jsem zakoupila hned dvoje - jedny černé a jedny růžové, aby se to dalo kombinovat. Akorát jsme netušili, že tady se přes poledne obchody zavírají, takže jsem v poklidu plavky zkoušela a zkoušela a vůbec jsem se nenechala vyrušovat bušením na kabinku. Ty xichty, se kterými jsem se ale pak setkala u pokladny, to si snad ani nepřejte vidět. Prostě jsme jim přetáhli zavíračku o 5 minut a oni se málem po to... zbláznili .

Po tomto fiasku jsme ztratili o nákupy jakýkoli zájem a vrátili jsme se k našemu původnímu plánu - vyhledat lanovku. Teda je pravda, že se našli "nevěřící Tomášové", kteří měli snahu znevažovat zjištěná fakta o lanovce, ale o to víc pak zírali, když jsme fakt stanici lanovky našli. Jeden vagónek akorát odjížděl, tak jsme se ani nestačili rozkoukat, koupili jsme lístky a už jsme seděli v malé kabince, dveře se zavřeli a my vyrazili. A s vytřeštěnýma očima jsme zírali, kam jsme to vlastně vlezli a za co jsme si zaplatily 2 eura. Byla to prosklená kabinka asi pro deset osob, která se pohybovala po jednoduchých kovových kolejích. Švihala to s námi docela rychle a házelo to jak na horské dráze, ale byl odtud úžasný rozhled do kraje. Absolvovali jsme jednu zastávku a než jsme se nadáli, byli jsme v horním starém městě a nemuseli jsme šlápnout ani jednou do pedálů. Tak tohle se teda fakt podařilo .

Nutno říci, že jak dole "chcípnul pes", tak tady v "horním starém městě" se odehrával veškerý život města. Byly tu obchody, lidi, Office de Tourisme, Hotel de Ville a také restaurace, z nichž do jedné jsme rovnou zapadli, abychom se z té jízdy vzpamatovali .

Horní staré město bylo poměrně malé. Středem jsme ho projeli až k hlavní dominantě centra horního města, které tvoří honosná katedrála Notre-Dame. Tak tahle nádherná stavba nás naprosto uchvátila. Po prohlídce jsme si v blízké restauraci Agora dali obídek a pak jsme kolem hradeb projeli městem zpátky až na druhý konec ke kostelu sv. Martina a ke zbytkům starého opevnění. Tady se úžasně odpočívalo na zelené trávě a byl odtud zase nádherný výhled do okolí.

A pak jsem dostala chuť na dortíček, takže jsem nelenila a vrátila jsem se k cukrárně v centru starého města. Nakoupila jsem zákusky nejen pro mě, ale i pro zbytek výpravy, v kempu jsem si uvařila kávičku a všechny dorty jsem SEŽRALA... Jo, kdo pozdě chodí... .

nahoru