|
sobota 14. - středa 25. července 2007
Francie na kole...
Poznatky a
zkušenosti
O co všechno se tady s
vámi podělím...
všeobecně...
jazyk a dorozumívání...
co jsme nenašli ve slovníku...
mapy...
kempy...
Francouzi a jejich vztah k
práci...
Všeobecně...
tištěný průvodce je dobrý
hlavně kvůli tomu, aby člověk věděl, kterým turisticky vytíženým oblastem se má vyhnout
 .
cartuši k vařiči všude
nekoupíš...
když je Dimanche
(= neděle), tak je prostě Dimanche...
káva se servíruje zásadně po
jídle. Vyrazit z nich ten životabudič před "plat du jour"
(= pevně stanovené menu alespoň o třech chodech), prostě před jídlem,
to je nemožné.
o Francii se tvrdí, že je to
kolébka neřesti a spodního prádla. Ovšem obchod s tímto artiklem jsme
našli JEN jeden jediný a navíc až ve Verdunu a ještě nám ho museli ukázat.
Doteď netuším, kde to ty Francouzky vlastně nakupují. A kde je ta slavná
Wondebra a další krásné kousky z reklamních bilbordů?!?
Jazyk a
dorozumívání...
O Francouzích je známo, že
odmítají mluvit jinak než francouzsky a s cizinci neradi komunikují. Z
počátku jsme se proto snažili mluvit s domorodci po jejich a horko těžko
vyhledávali ve slovníku různé fráze. Nemělo to však valného úspěchu. Pak jsme
ale objevili, že
Francouzi nechtějí mluvit
anglicky, protože umí blbě. Věta "Do you speak English?" je zaháněla do
kouta. Jakmile ale zjistili, že moje jazykové znalosti jsou na jejich
úrovni, ledy roztály
.
Já osobně jsem se nejlépe domluvila s tím, kdo uměl "little English". A to
naprosto skvěle
.
pokud se ale náhodou objevil
někdo, kdo uměl anglicky "yes, I do", dělal nám mluvčího kamarád s
odpovídajícími znalostmi. Mimochodem, moc si ale anglicky za těch 10 dní
nepokecal
.
nakonec nám,
kromě "prosím", "děkuji" a "dobrý den" postačilo znát
základní francouzská slovíčka jako "la bière" (= pivo),
"le vin blanc" (= bílé víno), "l´eau" (=
voda) a "le café creme" (= káva s mlékem). Jo
a jednu frázi "Encore une bière, S´il vous
plaît." (= ještě jedno pivo, prosím). Na ostatní nám
stačily ruce a nohy.
turistovi každý
rád pomůže, ale nesmí ze sebe dělat rovnocenného Francouze - pak je K.O.
jsme prostě cizinci, a proto
můžeme mluvit česko - francouzsko - anglicky a to verbálně i neverbálně
.
Co jsme ve
slovníku
nenašli...
Ačkoli jsme měli 3 různé
slovníky a frazeologie, několik zásadních frází jsme na naší cestě
postrádali:
Kde je nejbližší
hospoda, prosím?
Je v tom místě
kemp?/Je tam kemp?
Děkuji, zatím nic
k jídlu nechceme.
Budu jíst
POZDĚJI.
Jen kávu, prosím.
JÍST NECHCI!!!
a pro jízdu metrem - Strčte
si ty housle do p*****
.
Mapy...
Výběru map jsem jako obvykle
věnovala poměrně dost energie i financí. Jsou prostě věci, na kterých se
šetřit nemá
. A vyplatilo se
to. Měli jsme:
turistického
průvodce, respektivě "společníka cestovatele - Francie"
Dorling Kindrsley - trošku objemná kniha, ale
rozhodně by byla chyba nechat jí doma. Tam by nám byla na nic
.
cyklomapy
"Carte de Peomenade" 1:100 000 od Institut Geographique National,
které jsou nejvíce
srovnatelné s našimi turistickými. Nebyly v nich však
vyznačeny kempy.
3 různé automapy pro celkovou
orientaci a kvůli kempům. A proč tři?!? Protože v každé byly kempy
zakresleny jinak, takže jsme hledali takové kempy, které byly uvedeny
vždy alespoň ve dvou mapách. Ale stejně to ve výsledku nebylo směruplatné
.
pro naše užití
jsme prioritně vyškrtli oranžové a žluté silnice - ty jsme použili jen v
nejnutnějších případech. Trasy jsme hledali výhradně po silničkách bílých.
A rozhodně jsme neprohloupili. Byly to úžasné silničky vedoucí
francouzským venkovem a navíc téměř bez provozu. Přesně splňovaly veškeré
naše požadavky. Se značenými turistickými trasami a jinými cestami jsme
neexperimentovali.
Kempy...
Tak s kempy je to ve Francii
trošku problém. Jednak jich moc není, resp. na trase, kterou jsme
projížděli, jich bylo tak akorát na denní trasičku od kempu ke kempu, a
jednak jsou uzpůsobeny hlavně pro karavany a některé jsou vyhrazeny
dokonce JEN pro karavany. Francouzská představa o kempingu je totiž sbalit
si celý svůj byteček včetně ledniček, mikrovlnek, kuchyněk a obýváčků do
karavanu, odcestovat s ním na nějaké jiné místo ve Francii, tam si zase
celý ten svůj byteček vybalit a určenou dobu v něm pobývat ve stejném
každodenním rytmu a se stejným vybavením, na jaké jsou po celý rok zvyklí.
Pak se nelze divit, že obyčejný cyklista, který si chce jen postavit stan,
je tak trošku exot
.
Co se týká map, tak v mnohých
kempy vůbec nebyly značeny a pokud vyznačeny byly, tak byly v každé mapě
vyznačeny jinak. Navíc se podle značek nedalo detekovat, o jaký typ kempu
se jedná. Při nákupu map jsem sice narazila na atlas "Kempy ve Francii",
ale ačkoli to byla kniha úctyhodných rozměrů, šlo jen o kempy pro
karavany...
Kvůli kempům jsem nakonec měla
3 různé mapy a snažila jsem se najít vždy takový kemp, který byl uveden
alespoň na dvou z nich. Ale i tak jsme nikdy nevěděli, na co přesně
narazíme - hned první
kemp v Compiègne byl zrušen a kemp v Remeši byl
jedna velká záhada komplet - byl uveden ve všech třech mapách, ale někteří
tvrdili že tam není, někteří že je a někteří že je jen pro karavany. V
jedné Office de Turisme jsme na něj dokonce dostali i telefonní číslo!!! A pak
si vyberte...
.
(My si nakonec také vybrali - spali jsme v hotýlku na
okraji Remeše
.)
Kempy se ale ve Francii nejen
těžko hledají, mají i svoje drobné kladné či záporné odlišnosti od našich
poměrů. Alespoň ty, které jsme navštívili:
teplá voda
byla bez omezení a byla buď úplně zadarmo nebo byla zahrnuta v
jednorázovém poplatku za elektřinu,
elektřinu bylo
možno brát ze stojanů bez jakýchkoli problémů a byla rovněž buď úplně
zadarmo nebo se hradil jednorázový poplatek (zpravidla 1,50 EURO),
v kempech
nebyla žádná restaurace ani prodejna ani kiosek,
v kempu nebyla
ani kuchyňka, ovšem dřezy na mytí nádobí nechyběly
,
mnohé kempy
byly vybaveny prádelnou s pračkami a sušičkami,
Francouzi jsou docela slušný puritáni - příliš nevítají, když se po kempu
chodí ve sporém oblečení,
zpravidla v
době 22:00 - 06:00 byl kemp uzavřen, resp. zavírala se hlavní brána,
průchozí byla jen branka pro pěší.
Francouzi a
jejich vztah k práci...
Jak sami víte, Francouzi
neustále stávkují. Ovšem vůbec jsem nepochopila proč. Podle toho, co jsme
viděli si neváží pracovních výhod, které si již vydobyli. Oni by snad
nechtěli pracovat vůbec nebo co?!? Napadá mě pro ně jediný adekvátní trest
- naše odbory na ně a měli by po srandě
.
Však posuďte sami...
pracovní týden
ve Francii je 35ti hodinový, tzn., 7 hodin denně,
přes poledne,
tj. cca od 12:00 do 14:00 mají nekompromisně pauzu na oběd - my se v Laonu
přizdrželi ve sportu při zkoušení plavek a to byste měli vidět ten mazec,
při nákupu
jízdenek na letišti jsme se setkali s tím, že ze tří prodejních terminálů
fungoval 1, který obsluhovala jedna dívčina v zácviku, která se tudíž
neustále na něco ptala svých dalších 5ti kolegů postávajících v pozadí,
ve vlaku z
Paříže do Compiégne jsme pak průvodčí nepotkali
vůbec,
ve vlaku do
Verdunu sice průvodčí byla, ale vlak neprošla ani jednou. Jen se hrošila
na přední sedačce vagónu a cpala své, už tak dost tlusté tělo, další
dávkou brambůrků a četla k tomu knihu,
a když je
Dimanche (= neděle), tak je prostě Dimanche.
| 
na