|
sobota 14. - středa 25. července 2007 Francie na kole...
Trasa: Praha - letadlem do Paříže - rychlometrem na nádraží Paris Nord - vlakem do Compiègne.
Délka:
na kole 7,5 km, ale letadlem a vlakem to bylo o trošku víc Počasí: paráda - slunečno, teplota kolem 30° C
Je fakt, že ještě dva dny před
odletem jsme váhali, zda to přece jenom nevzdat, ale uznali jsme, že
bychom se pak sami sobě nemohli podívat do očí. No a tak nastal den D a
hodina H a my se časně zrána vydali s našimi
zavazadly na letiště odtajnit, co nám
doposud bylo utajeno... Ale všechno je holt jednou poprvé a je krásné, že
i ve zralém věku může člověk opět zažít ty chvíle napětí a očekávání "co
se bude dít dál?!?" Naše odbavení na letišti proběhlo bez problémů a tak jsme v 9:15 vstupovali přes pasovku do uzavřené části letiště. Náš gate C11 se otvíral v 9:40, ale vzhledem k tomu, že byl až úplně na druhém konci letiště, trvalo nám pěknou chvilku, než jsme k němu dorazili. Náš časový plán byl následující:
První skluz nastal, když nám v
10:05 místo startu oznámili, že je Paříž přecpaná
a tudíž se odlet posunuje na 10:45. V 10:50 jsme odstartovali. Během letu se Air France projevili jako
pěkní škudlilové - k občerstvení jsme obdrželi jen velmi suchou sušenku a
kelímek kávy nebo vody. Ještě že jsme měli něco vlastních zásob Zase pasovka a pak už jsme jen s napětím čekali, jak svá kola získáme zpět. Ale nebylo to nic složitého. Poblíž pásů, po kterých vyjížděla zavazadla, se náhle otevřely dveře, z nichž zřízenec pařížského letiště vysunul naše škatule s kolama. Ani nechtěl vidět přepravní lístek. Teď už jen zbývalo najít tichý klidný koutek, kde bychom provedli sborku a z krabic opět vyrobili kola. Na první pohled by se každý mohl domnívat, že na tak velkém letišti, jakým Aeroport de Paris Charles de Gaulle bezesporu je, bude takových koutků spousta, ale opak je pravdou... Trvalo hodnou chvíli než se nám podařilo ulovit pár sedaček schovaných za kulifonem na kávu. A teď již opravdu začala sborka...
Rozborku a
balení kola do krabice jsem dělala poprvé v životě a přiznám se, že
jsem byla zvědavá, jak se mi podaří sborka. Tady ale moje balicí snaha
byla korunována úspěchem, protože jsem kolo dala dohromady během poměrně
krátké chvíle. To kamarád na tom byl o něco hůře. Nechal si kolo zabalit
do krabice v servisu, takže když v Paříži vysypal na zem hromádku
součástek, vůbec netušil, jak z nich má něco jako kolo zase vyrobit
A co s krabicemi?!? Chvilku
jsme přemýšleli "kam s nimi", ale když jsme zjistili, že kolem neustále
pobíhá úklidová služba, pěkně jsme do krabic nastrkali veškeré papíry a
igelity a nechali jsme je stát u odpadkového koše. Na cestu zpět jsme měli
zajištěné auto, takže svoji funkci v našich službách již splnili Hodiny ukazovali 14:45 a my se, již zcela mimo původní časový plán, vydali hledat metro - neboli "Gare", což se nám podařilo hned na druhý pokus. A nastala další fáze našeho cestování - zakoupení jízdenek. Nákup jízdenek jsem ponechala jiným a tak jsem jen z povzdálí vše sledovala hlídajíc kola. První fronta byla špatně zvolená, protože na terminálu prodávali jízdenky jen na metro. Bylo proto nutno vystát druhou 20ti minutovou frontu. Neuvěřitelné - měli tam 3 prodejní terminály, ale z pěti zaměstnanců prodávala jen jedna slečna, která se to navíc zaučovala. Děs... Konečně jsme měli v ruce jízdenky, ale naše radost trvala jen do té chvíle, než jsme stanuli před vstupními turnikety do metra jejichž rozměry dovolovaly průchod jen průměrně rostlému člověku.
V 15:46 jsme konečně opouštěli
letiště ve vagónku rychlého metra. Ale výhra to byla jen do chvíle, než
vagón navštívil potulný houslař. No, vydrželi jsme to, ale vzhledem k
tomu, jakým způsobem se prodíral přes naše kola, moc radosti neměl, že
jsme finančně neocenili jeho houslovou virtuozitu. Kdyby ovšem tušil,
kolik sprostých slov nás při jeho produkci napadlo, asi by byl rád, že
neumíme francouzsky
V 16:30 jsme byli na nádraží a
tak nějak jsme šli pořád dopředu, prošli jsme nádražní halou a najednou
před námi stál
vlak do Compiègne. Našli jsme vagón se
symbolem kola, nacpali se dovnitř a vlak se v zápětí rozjel. Mimochodem
vagón pro kola - to byl vagón s normálním vstupem, takže po schůdkách
narvat naložené kolo dovnitř byl docela děs. Pro stání kol bylo určeno
první kupé, ve kterém nebyly sedačky. My se usalašili ve druhém kupé, čímž
jsme evidentně zkazili veškerou radost z pohodlného cestování vleže dvěma
pubertálním dívčinám. Ale vystupovali jsme hned první zastávku, takže se
pak děvčátka mohla rozvalit dle libosti V 17:17 jsme vystoupili v cíli dnešního dne a na startu našeho cykloputování - v Compiègne a hned jsme učinili první poznatek - přes koleje se přejít může, ALE musí se před tím požádat o dovolení velitele stanice. Pak jsme na plánu města detekovali kemp a KONEČNĚ jsme se svalili v nejbližším baru s příznačným názvem Bar Locomotive a KONEČNĚ jsme si dopřáli první kávičku a pivínko ve Francii.
Teď už zbývalo JEN najít kemp a
před večeří se usalašit a osprchovat. Ale když je "bad day", tak je prostě
"bad day" Konečně jsme se mohli sprchnout, konečně jsme se mohli převléknout a po osmé večerní jsme se konečně mohli vydat na pořádnou večeři. Vybrali jsme si příjemné bistříčko na náměstí vyzdobeném na počest Tour de France, které tu dva dny předtím projelo. Dost dlouho jsme se pokoušeli louskat jídelní lístek se slovníkem. Výsledkem bylo zjištění, že buď je špatně slovník nebo se tady mluví jinak než francouzsky, protože mi nebyli schopni identifikovat jediné slovo z jídelního lístku. Vybrali jsme si tedy podle citu a nakonec jsme tak zcela neplánovaně ochutnali specialitu Severovýchodní Francie Choucroute garnie v rybí variaci (standardně se podává v masové variaci = párek + slanina + vepřové). Byl to vlastně kopec kysaného zelí obložený vařenými bramborami, mušlemi, krevetami a 3 - 4 druhy ryb. Zvláštní kombinace, ale bylo to výborné... Kolem desáté večerní jsme se plni prvních dojmů ukládali ke spánku, ale noc příliš klidná nebyla, protože všude po okolí se slavil 14. červenec (dobytí Bastily) a pálily se rachejtle. |
na