070714doprava

Původně jsme chtěli jet do Paříže vlakem. Když jsme ale zjistili, že by cestování trvalo skoro 2 dny, minimálně 5x by se muselo přestupovat, přičemž není jisto, že každý spoj bere kola a cena jízdenky se šplhala nad 3 tisíce korun, vlak jsme zavrhli. Pak jsme z různých důvodů zavrhli i auto, spolujízdu a volné místo v busu některé CK.

No a tak nám zbyla jediná možnost - letadlo !!! Tento způsob přepravy měl neuvěřitelná pozitiva:

do Francie létaly spoje každé dvě hodiny,

let trval JEN 1,5 hodiny,

díky včasnému nákupu se nám podařilo sehnat zpáteční letenku za 5.037,- Kč/osoba včetně poplatků.

Ale letadlo mělo i své negativum - jak se přepravíme s kolem?!? A tak jsme začali shánět informace...

Něco jsme našli v různých diskuzních tématech - např. "s kolem do letadla", "Kolo do letadla", "Přeprava kol v letadle", něco jsme posbírali ze zkušeností druhých, takže nakonec bylo jisto, že:

kolo je dobré mít vyznačené na letence,

pneumatiky není nutno upouštět,

přehazovačku buď odmontovat nebo obalit a pevně zafixovat,

sedlovku se sedlem sundat a nezapomenout přibalit ,

řidítka uvolnit a otočit,

páčky na řidítkách obalit,

přední kolo sundat a do vidlice strčit rozpěrku,

zadní kolo vyháknout a posunout co nejvíc do rámu,

pedály sundat, namazat vazelínou a pokud nejsou označeny pravý a levý, tak si je i označit,

nezapomenout přibalit jak pedály, tak i odpovídající klíč na montáž ,

pokud jsou na kole kotoučové brzdy, tak strčit mezi destičky kus plastu nebo papundeklu,

kolo si zabalte sami, abyste se pak nedivili, až se vám z krabice vysype hromada součástek .

No a když se tohle všechno udělá, zbývá už jen drobnost - zabalit to všechno do krabice od kola nebo vaku a nic nezapomenout doma .

Jenže teorie jedna věc a praxe druhá . Já osobně jsem začala s balením kola asi týden před odletem a nakonec jsem za ten týden kolo přebalovala 3x, protože jsem se vždycky dozvěděla nějaký nový podstatný detail. Ach jo, ačkoli jsem info sbírala skoro 3 měsíce, ty nejdůležitější drobnosti jsem se dozvěděla vždycky až když kolo bylo zase pečlivě zabaleno ve škatuli... Nakonec jsem sice spotřebovala 3 krabice od kol a více jak 6 rolí potravinové fólie, ale vše se vyplatilo. Podařilo se mi ve finále vytvořit úžasný balíček, ve kterém bylo kolo uloženo jako v peřince .

Je fakt, že ještě dva dny před odletem jsme váhali, zda to přece jenom nevzdat, ale uznali jsme, že bychom se pak sami sobě nemohli podívat do očí. No a tak nastal den D a hodina H a my se vydali za časného rána s našimi zavazadly na letiště odtajnit, co nám doposud bylo utajeno... Ale všechno je holt jednou poprvé a je krásné, že i ve zralém věku může člověk opět zažít ty chvíle napětí a očekávání "co se bude dít dál?!?" .

Na letišti jsme byli více jak 2 hodiny před odletem a nakonec se ukázalo, že to bylo tak akorát. S plným vozíkem jsme se zařadili do dlouhé fronty na check-in a čekali na odbavení. Mezi tím vstoupili, resp. až do haly přijeli na kolech dva starší cyklisté. Jako by si jeli na výlet. Nikde žádné krabice, nikde žádné vaky, nikde žádné velké brašny. A tak jsme s napětím čekali, co budou dělat. A dělo se něco naprosto neuvěřitelného. Jeden z nich vyndal z brašny na nosiči igelitku z Hypernovy, kterou obalil horní rámovou trubku. Proč zrovna tu, to dodnes netušíme. Pak v poklidu odešli na svůj check-in a za 10 minut jsme je viděli, jak svá kola předávají k přepravě u Nadměrných nákladů. Později jsme se tam ptali, zda je takto kola možno podat a jak doletí a odpověď zřízence byla více než výmluvná: "No, nějak doletí..." Ani k tomu nemusel krčit rameny .

Ale zpět k našemu odbavení... Konečně jsme přišli na řadu a teď se ukázalo, jak prozíravé bylo, že jsme měli letenku bukovanou pro dva lidi. Váha nákladu (23 kg/osoba) se nám totiž sčítala, takže nakonec zbylo navíc jedno kolo, které jsme si šli zaplatit na pokladnu. A tady jsme učinili další velké poznatky:

na telefonických informacích ČSA se dozvíte velký kulový, což ale zjistíte až v praxi,

informace o přepravě zavazadel je nutno zjišťovat vždy u té společnosti, se kterou letíte,

na pokladně berou i platební karty.

Pokud bychom letěli s ČSA, platili bychom za nadváhu cca 290,- Kč/kilo. My ale naštěstí letěli s Air France, které mají jednorázový poplatek za kolo. Chvilku trvalo, než mladík za pokladnou vyhledal výši poplatku, protože že by někdo letěl do Paříže jako do cílové země, to zažil za svou praxi poprvé. Běžně se prý Paříž využívá jen jako tranzit, ale to se platí 12 EURO/kilo. Ufff... Nakonec stanovil poplatek 40 EURO. Byla jsem z toho tak zblblá, že jsem mu byla ochotna uhradit 12.000,- Kč místo necelých 1.200,- Kč, ale evidentně mu nedělalo radost po ránu takhle lehce získané dýžko, takže si odebral jen odpovídající částku financí a zbytek mi vnutil zpět .

Pak už zbývalo JEN s dokladem o úhradě zpět na check-in, dokončit odbavení a předat kola k přepravě v Nadměrných nákladech. No a pak už jsme jen s napětím čekali, jak svá kola v Paříži získáme zpět. Ale nebylo to nic složitého. Poblíž pásů, po kterých vyjížděla zavazadla, se náhle otevřely dveře, z nichž zřízenec pařížského letiště vysunul naše dvě škatule s kolama. Teď jen zbývalo najít tichý klidný koutek, kde bychom provedli sborku a z krabic opět vyrobili kola . O tom ale více už v history z prvního dne.

A co s krabicí nebo s cyklovakem v cílové zemi?!? Mnozí doporučují uschovat na letišti v některém ze schoppů, u taxikářů nebo u domorodců. Některé letecké společnosti dokonce krabice za mírný obolus půjčují (např. KLM).

My ale zvolili vlastní variantu - krabice jsme na letišti vyhodili a pro cestu zpět jsme na zabalení zakoupili velké silné stavební plachty (6m²), které jsme celou dobu vozili bez problémů sebou a do nichž by se kola za pomocí izolepy a potravinové fólie (po dokoupení v místě) zabalila. Nakonec jsme ale tuto část cestování s kolem letadlem neodtajnili, protože jsme zpět jeli autem . Tak holt zase někdy příště .

nahoru