070719

Trasa: St. Quentin - Neuville-St-Amand - Intancourt - Mézière-sur-Oise - Séry-lès-Oise - Surfontaine - Renansart - Nouvion-et-Catillon - Monceau-lès-Leups - Couvron-et-Aumencourt - tvrdě proti větru kolem vojenského areálu - Vivaise - Besny-et-Loizy - Laon

Mapa: St. Quentin - Nouvion-et-Catillon, Nouvion-et-Catillon - Laon

Délka: 47,5 km

Počasí: v noci sprchlo, ráno bylo polojasno, ale odpoledne už zas byla výheň

Ráno jsme zabalili a kolem jedenácté vyrazili do bistříčka na Place 8. Octobra, kde jsme příjemně posnídali. Tohle náměstí nám prostě přirostlo k srdci. Později jsme ještě pátrali co vlastně toho 8. Octobra v dějinách Francie stalo a fakt jsme našli... V Reims v katedrále byla velmi pěkně udělaná časová osa s vyznačím významných událostí ve Francii. Jo a důležitá věc - cestou z kempu jsme se ještě stavili v železářství a KONEČNĚ jsme získali tu správnou cartuši na vařič. KONEČNĚ po 6ti dnech ve Francii si budeme moci uvařit večer a ráno čerstvý čaj a kávičku .

Ze St. Quentinu jsme to trošku vystoupali, abychom v zápětí sjeli k řece. A tady jsme v Mézière narazili na naprosto úžasnou hospůdku s nádhernou historickou pípou ze které nejen teklo pivo a limonáda, ale tekla z ní dokonce i úplně obyčejná voda (pípa úplně vpravo). Úžasně dobrá, příjemně vychlazená - no prostě, nahrnula jsem do sebe 3 půllitry téměř na ex, čímž jsem pana majitele přivedla málem k infarktu. Evidentně tu nezažil, aby si někdo vůbec dal vodu načepovat do půllitru - k tomu jsem ho musela vysloveně přemlouvat, ale evidentně tu nezažil ani to, aby někdo vypil tři půllitry vody za den, natož na posezení . Nicméně já jsem se tady fakt naprosto skvěle osvěžila .

Od řeky jsme zase začali stoupat do mírných kopečků a když jsme vyjeli na horizont, v dálce před námi se začaly tyčit věže města. Zatím jsme se jen dohadovali, zda to je nebo není Laon, ale věže byly postupně blíž a blíž až nebylo pochyb. Dobře 2/3 cesty nás dnes provázely a kdykoli jsme vyjeli na nějaké návrší, měli jsme možnost pozorovat, jak se věže laonského Notre-Damu blíží a z počátku strohé obrysy získávají podobu monumentálního starého města, stojícího na ostrohu nad okolní krajinou.

Ale dost té romantiky - až z toho začalo kručet v bříškách. Dneska jsme poobědvali z vlastních zásob a vybrali jsme stín vodojemu u cesty. Ano, rozložitá lípa by byla romantičtější, ale kde ji honem vzít .

No a nejotravnějším úsekem cesty byl dneska rozhodně objezd "Terrain Militaire du Quartier Mangin", tedy jakéhosi vojenského objektu u města Couvron. Město samo již od pohledu dávalo tušit, kdo se tady stará o populaci a kdo obývá ty strohé "státní" byty. Naprosto stejné stavby jako v obdobných městech u nás. To prostě nejde zaměnit .

Samotný vojenský objekt byl poměrně rozložitý, umístěný na nejvyšším místě v okolí, samozřejmě obehnaný betonovou zdí a z bezpečnostních důvodů široko daleko kolem nebylo nic než naše silnice a teprve až za ní byl místy "povolen" les. V odpoledním slunci jsme si tuhle silnici vysloveně užili. Nejenže tu byla neuvěřitelná výheň, ale aby utrpení nebylo málo, celou dobu foukal slušný protivítr. Ach jo...

No ale od "vojáků" jsme v podstatě již jen sjeli do Laonu, poměrně bez obtíží se nám podařilo najít kemp a pro dnešek padla. V kempu bylo překvapivě možnost koupit nějaké pití, takže za pivem se nikam nemuselo . Kemp sám byl poměrně rozlehlý, ale žádné "nádraží". Přirozeným porostem tu byly vytvořeny jakési "kójky", takže si člověk mohl vybrat přechodný "životní prostor" dle nálady a vlastní rozpínavosti. Tedy z těch volných, samozřejmě, ale i tak byl výběr slušný. Sociálky tady byly naprosto luxusní, čisté a prostorné a navíc teplá voda tekla nonstop, takže naprostá paráda.

Jo a málem bych se zapomněla podělit - setkali jsme se tady s naprosto neuvěřitelným vozidlem na dovolenou. Jakási partička vyrazila na cesty ve dvou vysloužilých vojenských transportérech . Jako vtip dost dobrý, ale přiznám se, že já bych v tom natřásadle teda cestovat nechtěla. Zlatý kolo .

nahoru