Naším druhým cílem v oblasti „za Vídní" byl přírodní park Hohe Wand a zejména vyhlídková plošina, která byla vyfocena ve všech informačních materiálech. Jde o lokalitu jihozápadně od Vídně a my vyjížděli od Wiener Neustadt. Cyklotrasa nás vyvedla z městského mumraje a drželi jsme se po ní až do Markt Piestingu. Pak jsme museli po okreskách, ale i tam se jelo naprosto pohodově. Vesničky, přes které jsme jeli, byly jak přes kopírák. Pár domků pěkně upravených a každé vévodila zřícenina hradu. Zbytky čtverhranné věže a nějaké to zdivo... Až jsme si říkali, jestli tady opravdu bylo tolik hradů nebo ty zříceninky byly vystavěné v pozdější době jako módní doplněk... Přece jenom kam oko dohlédlo, všude kolem nás byla placatá rovina, tak proč by každých 10 - 15 km musel být hrad?!?. Zeptala jsem se na to potom strýčka Gůgla a podle něj hrady opravdu byly stavěny cca ve 12. století. Takže kdo miluje zříceniny starých hradů, ten si tady rozhodně přijde na své.

Cestou jsme se trošku obávali, jak vlastně ten přírodní park poznáme, ale celkem brzy jsme zjistili, že ho rozhodně nepřehlédneme. Za obcí Dreistetten se z rovinaté krajiny, kterou jsme projížděli, náhle začala vynořovat skalní stěna o délce několika kilometrů. Hmmm, tak tohle to bude ono... A čím jsme byli blíž, tím větší respekt v nás ten skalní masiv budil.

Příjezdových cest jsme měli na výběr hned několik. Nijak zvlášť jsme si nevybírali, kudy pojedeme - jeli jsme, kam nás kola vezla, až nás dovezla do Gaadenu. A tady skončila pohodička na rovince a začali jsme pozvolna stoupat. Ze Stollholfu už jsme dokonce viděli i vyhlídkovou plošinu, která byla naším dnešním cílem.

Skalní masív má v nejvyšším místě asi jen 800 metrů, ale vyhrabat se tam na kole, to dá docela zabrat. Zejména po našem včerejším pochodu na Schneeberg... Navíc dneska opět slunce pražilo ze všech sil, takže teploty se šplhaly do tropických hodnot. Ach jo... A aby toho nebylo málo, voda nám začala docházet a o své se začaly hlásit naše žaludky, ale jak to tak v rakouských vesničkách bývá - jsou sice krásné a upravené, ale ve všední den tady chcípnul pes...

No, nebudu to dlouho prodlužovat. Na parkovišti kousek nad Stollholfenem jsme se pod vlivem vnějších vlivů (a při spatření toho krpálu před námi) rozhodli, že ta vyhlídka je vlastně pěkná i odspodu a pokud není jistota, že některá z mnoha hospod nahoře je otevřená, tak se tam zkrátka drápat nebudeme.

A tak jsme místo přírodních krás dali nakonec přednost kusu žvance a exhumaci svých tělesných ostatků ve vodorovné poloze. A abychom věděli, o co jsme přišli, tak jsme si o Naturpark Hohe Wand alespoň přečetli všechno, co jsme kde posbírali.

A o co jsme teda přišli?!? Hohe Wand je rozlehlá náhorní plošina (s výškou 826 - 1.135 m n.m.), kde si prostor pro sportovní aktivitu musí najít opravdu každý. Teda až na vodáky :

• je tu lezecký terén různých obtížností,
• k dispozici jsou různě dlouhé trasy pro pěší turistiku (od 1,5 km až do 10 km) s různou obtížností, některé jsou i tematicky zaměřené (zejména ty určené pro rodiče s dětmi),
• nechybí tu ZOO,
• je tu několik restaurací,
• je tu již zmiňovaná vysutá vyhlídková plošina,
• je tu startovní prostor pro rogala,
• je tu muzeum, jeskyně, hřiště a já nevím co ještě...

Zkrátka na celodenní vyblbnutí je tady toho až dost a kdo neholduje sportovním výkonům nebo holdovat nemůže, lze do některých míst zajet i autem.

Sice jsme vytčeného cíle nedosáhli, ale velmi příjemně jsme se projeli a viděli jsme zase kus krajiny, která je poměrně na malém prostoru neuvěřitelně různorodá.