moje kolo

*Moje kolo...*
...aneb na čem jezdím a na čem jsem jezdila
	GT Avalanche.05 disc Šťastnou majitelkou tohoto kola ve velikosti L jsem se stala 11. 6. 2004 a to vlastně nedobrovolně. Můj servis se prostě rozhodl, že už mi dál moje zelené Bianchi nebude opravovat. Je teda fakt, že jim trvalo dobrých 10 dní než mě přesvědčili ke koupi nového kola, ale když mi na něj taťka přidal více jak polovinu, nechala jsem se nakonec i přesvědčit . Původní katalogová cena byla velmi příjemná, ale po té, co se vyměnila vidlice za Marzocchi MX PRO ETA 105, pneumatiky a šlapky a přidalo se pár drobností, cena se vyšplhala nad 36.000,-- Kč. Ale to poježdění, to teda stálo a ještě stále stojí za to . A ještě nějaké to foto z provozu: listopad 2005,
	Bianchi Tohle kolo si původně zakoupil na inzerát můj manžel asi za 20.000,- Kč někdy v roce 2000 a bylo to doposud nejdražší kolo, jaké se v naší domácnosti vyskytovalo. No a když mě pan Bartoš připravil o mého Tractiona, kdo si asi tak koupil nové kolo? Ano, hádáte správně. Nové kolo si zakoupil můj drahý manžel a já podědila jeho Bianchi. Byla to opět velikost 21", ale tohle kolo mělo zcela jinou geometrii než Author. Bylo nádherně vysoké, což mi vyhovovalo a bylo i poměrně krátké, což mi rovněž vyhovovalo. Délku jsem teda ještě mírně pokrátila nastavitelným představcem, ale jezdilo se mi na něm naprosto úžasně . Tohle kolo bylo mojí srdeční záležitostí a mám ho dodnes, i když na něm už nejezdím.
	Author Traction (odkaz na nejstarší verzi je z roku 2002, takže 3 roky technického pokroku si ještě odmyslete) Toto bylo moje druhé vlastní kolo, teda kolo, které bylo koupeno přímo mě. Žádné dědictví po taťkovi . Koupila jsem ho na jaře v roce 2000 v bazaru jako rok staré kolo cca za 11.000,- Kč i s cyklistickými tretrami a bylo pro mne velkou školou, co se cyklistiky týká. Mělo nášlapy, což mě okamžitě pozvedlo o třídu výš a díky tomu jsem začala poznávat výhody a nevýhody nášlapů a začala jsem jezdit v cyklotretrách. Mělo velikost 21" v pánské verzi (ostatně tehdy se dámské verze snad ani nedělaly), což moje záda totálně zruinovalo. Dodnes netuším, jak jsem na tom obrovském kole dokázala jezdit, ale díky této zkušenosti zase moc dobře vím, co je to velikost kola a co to s tělíčkem udělá, když při výběru kola zcela ignorujete vlastní tělesné proporce . Mělo velmi výchovný efekt na moji maličkost, protože mě naučilo, že zloděj nikdy nespí . Od tohoto kola mne totiž v srpnu 2001 osvobodil zloděj pan Bartoš, který mi jej na Dymníku u Rumburku jednoduše ukradl. Je to teda pěkná sviňárna, ale v podstatě jen vyslyšel moje prosby, kdy jsem z Vlčí hory na Dymník jela již v slzách a pevně rozhodnutá, že toto je poslední akce, kterou na tomhle kole jedu. Jen jsem netušila, že to půjde až tak rychle, že z Dymníku už pošlapu pěšky a navíc jsem se původně domnívala, že za to své kolo v bazaru ještě obdržím nějaký nepatrný obolus . No a od této chvíle vím, že je dobré kolo přivázat, i když jsem od něj třeba jen pár metrů .
	Mountain Bike Tohle kolo snad ani žádné jiné označení ani nemělo. Opět jsem ho podědila po svém drahém choti a to zhruba v roce 1998. Jezdilo se na něm ale příjemně, bylo se mnou na mých prvních opravdových cyklistických výpravách a spolehlivě mě vozilo po všech cestách doma i v zahraničí . Tohle kolo jsme nakonec ještě prodali.
	Olpran Favorit Tohle kolo dostal můj manžel zdarma a bylo to kolo, které jeden čas dával Klokočka k novým vozům Škoda jako dárek. Bylo krásně červené a byl to poctivý železňák. No a já jsem na něm někdy v roce 1990 začala svoji novodobou cyklistickou dráhu . V roce 1998 jsem na něm odjela svých prvních 35 km do Řeže při své první akci s *BBCC* a pak jsem ho předala dcerunce Janě, protože začala jezdit se mnou. A když dosloužilo i jí, ještě jsem ho asi za 500,- Kč prodala .
	Ukrajina Tohle bylo moje první vlastní kolo. Sama jsem si na něj ušetřila a za 550,- Kč jsem si ho zakoupila někdy v roce 1975 nebo 1976. Teda možná mi na něj maminka něco přidala, když viděla moji úmornou snahu ušetřit si, ale velmi dobře si pamatuji, jak jsem ho chodila často obhlížet do obchoďáku na Petřinách a děsně moc jsem po něm toužila. Všichni kluci mi ho tehdy záviděli, protože se na něm bez obtíží daly sjet i schody . A kde je mu dnes konec?!? Jednoho rána jsem se před bráchou zmínila, že mu ho možná dám, no a když jsem přišla odpoledne domů, bylo tak nějak rozebrané . Bohužel toto kolo nebylo také nikdy na fotkách zvěčněno.
	Pionýr Tohle kolo jsme s bráchou dostali někdy v letech 1970 - 1972. Pamatuji si, že bylo modré a oba jsme se na něm naučili jezdit. No a protože jsme byli dva na jedno kolo, zažilo s námi i docela dost bitek o to, kdo na něm bude jezdit . Bohužel toto kolo nebylo nikdy vyfoceno.
	Tříkolka Byla to suprová tříkolka, velmi jednoduchá, ale funkční, se kterou se úžasně hrálo na popeláře. Fotka je někdy z léta 1968.
	Kolobrnda Byla to klasická plechová kolobrnda a byla naprosto super. Ani nevím, kam se nakonec poděla.
	Moje první vozítko Tak na tenhle kočár jsem obývala v roce 1964, ale protože se na něj vůbec nepamatuji, ani Vám neřeknu, jak se v něm vlastně jezdilo . Jo a ještě jsem měla houpací kohouty a na ty se teda pamatuji .