| teploty se šplhaly nad 30° C a bylo jak v prádelně.
Z avizovaných bouřek ale nebylo vůbec nic.
|
| v 8:15 na Hlaváku u pokladen. Odjezd vlakem v 8:37,
kde se nás sešlo 7 = Jirka, Filip, Hanka, Květa,
Roman, Ryann a já. V Měcholupech přistoupila Dita a o stanicí dál
ještě Luky.
|
| v 9:15 na nádraží v Mirošovicích,
kde se přidala Iva, Jardig a Roman.
A na Loretě se na kousek cesty přidal Mamut.
|
mapa
Dneska byla zcela nebývalá snůška defektů:
- Květa - ta ale měla dotažení klik domluveno s Jardigem.
- Filip - po vystoupení z vlaku měl prázdné zadní kolo. Byl to
natržený ventilek, takže výměna. Akorát jsme mu museli do
trekového kola nacpat mtb dušičku, protože jiná nebyla.
Ale prošlo to
 .
- Hanka - nebrzdila, takže jí Jardig vyměnil lanko.
- Ryann - také si ztěžovala na povolenou brzdu. Tu opravil Roman
- Roman - dvakrát proseklá zadní duše. Zkusili jsme pěnu a
pak nezbylo než duši vyměnit.
Zkrátka vypadalo to, že "kdo neměl defekt, ten jako by nebyl". Ale z Nespek
se ta defektová vlna už naštěstí zklidnila. Taky to byla úleva, protože
náhradní dušičky už skoro došly
.
A s trasou bylo také nějak víc zmatků než je obvyklé:
- hned na začátku jsme si bloudli - Jardig nějak nepochopil, že
na něj čekáme, aby nám řekl, kudy dál, ale myslel, že odbočujeme.
Až na můj dotaz: "dneska nejedem tou hezkou cyklo do Lomnice",
se zarazil s tím, že netuší, že je vedoucí.
Tak jsme se holt vrátili zpět a Jardig se ujal se konečně ujal vedení
.
- v Dolní Lomnici jsem vyrazila po červené
přesně tak, jak měl Jardig uvedené v mapě. Je fakt, že jsem
zaslechla nějaké poznámky o modré, ale
brala jsem to jen jako "ftípek na zmatení nepřítele".
Až večer doma, po důkladném studiu mapy, jsem pochopila, proč
mi tu modrou Jardig otloukal celý
den o hlavu. Tak se, Jardo, dodatečně omlouvám, ale tentokrát jsem v tom
fakt nevinně. Držela jsem se přesně tebou stanovené trasy...
- Loreta - kaple byla,
bohužel, zavřená, takže jsme si jen odpočinuli a jelo se dál.
Tady měl Jardig tendence zkrátit trasu rovnou do Nespek, ale
to jsme odmítli. Dodrželi jsme všechno tak, jak bylo naplánováno.
- "...houby, HOUby, HOUBY! Malý, velký, tlustý, tenký..."
- jo, jo, rostly a docela dost. Stačilo se jen pořádně koukat kolem cesty
a byla jich brašna.
- cesty lesem, kudy nás Jardig vodil, byly sice dost kamenité, ale jsem
velmi ráda, že jsme měli možnost je projet. Už jsem na ně několikrát
koukala, ale neměla jsem odvahu se po nich vydat. Takže Jardo, za mě
moc díky, že už vím
.
- Nespeky - v podstatě jediná možnost, kde dát obídek. Pravda, obsluha
byla trošku zmatečná, ale nakonec jsme se všichni najedli a bylo
to výborné. Navíc přes ulici točili zmrzlinu a měli i frappé,
tak jsme to tentokrát zvládli i s cukrárnou
.
V Nespekách se odpojila Dita s Ryann, které se zajely
vykoupat a pak jely do Týnce na vlak. Ditě tohle vedro
vůbec nedělalo dobře.
- díky vedru jsme také další Jardigovu trasu přehodnotili.
Posázavské lesy nám neutečou a v tomhle počasí se honit po kopcích
byl zkrátka nesmysl. Takže jsme dali klasiku podél Sázavy na
Zbořený Kostelec. Po obědě móooc příjemná cesta.
- Ve Zbořeném Kostelci se odpojil Mamut a my ostatní vystoupali
po silnici údolím Kamenice do Kamenice. Tady jsme dost dlouho čekali
na Jardiga, ale nakonec přece jenom přijel. Ještě jednou mi připomenul
"modrou"
a pak se s Romanem také odpojil,
protože museli pro auto do Mirošovic.
- no a náš zbytek to vzal na Kostelec u křížků, pak na Sulice a
Horní Jirčany a odtud se mi podařilo trefit cestu na Kocandu. Tady jsme
udělali poslední pauzičku u obchodu a pak jsme jeli po silnici rovnou
do Hrnčíř.
- na závěrečnou nás pozval Filip - někdo si jen umyl kolo a frčel na metro,
ale kdo vydržel, dostal i nějakou tu dobrůtku z grilu. Byla to příjemná
tečka a s grilovaným hermelínem v bříšku se mi do toho mého kopce
šlapalo móooc dobře. Filipe a Hanko díky. Jo a to kafe, to fakt nemělo chybu
.
|
| z Mirošovic na Opatov to dalo cca 50 km - v tom parném
počasí to bylo víc než dost. Mě to pak dalo celkově cca 64,5 km.
|
na hlavní stránku