« na kalendář

čtvrtek 24. - neděle 27. července 2014

"Dámská 2014" přes Orlické hory

Fotky a další:

Praha - Zábřeh na Moravě - jely jsme rychlíkem R889 Bouzov v 10:52. V Zábřehu jsme byly přesně na čas ve 13:11.
Zábřeh - Písařov - mapa
  • fotky
  • počasí bylo parádní. Déšť jsme viděly jen z okna vlaku. Nám svítilo sluníčko a teploty se šplhaly ke 30° C.
  • Zábřeh na Moravě
  • Růžové údolí - Václavov = velmi příjemná silnička údolím potoka.
  • Svébohov - odtud už jsme citelně nabíraly výškové metry.
  • Jedlí - vesnice jeden dokopec.
  • Horní Studénky - horská vesnička s oboru, kam se za tučný peníz jezdí lovit vysoká a mufloni, a pak je tu nádherný kostel sv. Linharta a hřbitov s ambity. Jen škoda, že jsme neměly sílu na zkouknutí křížové cesty.
  • Horní Studénky - Písařov = cyklo 6229 = poměrně kamenitá cesta lesem. I trošchu bahna jsme si tu užily. Na tomto úseku jsme zlomily dnešní nejvyšší kótu - cca 610 mn.m.
  • Písařov - opět horská vesnička, tj. dlouhá "jak tejden před výplatou" a na všechny strany do kopce.
cca 25 km a 660 v.m.
Roubenka pod strání, Písařov. Velmi příjemné ubytování v nové roubence. Pokoj jsme měly s koupelnou a WC a před pokojem byla kuchyňka společná pro všechny pokoje.
Dostaly jsme tu i večeři a dalo se posedět v "hospodě".
Spalo se tu skvěle. Po desáté bylo vypnuto osvětlení ve vsi, takže všude kolem nás byla nefalšovaná horská tma. Střešním oknem jsme klidně mohly pozorovat hvězdy, kdyby tedanějaké byly... A ptáci jsou tu slušně vychovaní - ráno se začali ozývat až po šesté chichichi.
Písařov - Bartošovice v Orl. horách + Neratov a zpět - mapa
  • fotky
  • počasí - od rána bylo nádherně. Celý den svítilo sluníčko a po poledni se teploty vyšplhaly až nad 30° C. Paradoxně nejchladnějším místem, kde jsme dnes byly, byla Svatá Trojice. Tam jsem i já navlékla návleky na ruce chichichi. Ale jen na první část sjezdu...
  • když jsme se před panem majitelem zmínily, kudy hodláme dnes jet, skoro se chytal za hlavu. Prý přes Svatou Trojici a Králíky je to zajížďka a zbytečné kopce. No jo, ale my tady chceme také něco vidět a přece nemineme jedny z nejzajímavějších míst na cestě, že...
  • Písařov - U Třech tabulí - vyjížděly jsme krátce po deváté a nebylo to žádné flákání. Hned od roubenky jsme začaly šlapat do kopce a poměrně rychle jsme nabíraly výškové metry.
  • od Třech tabulí jsme si nechali poradit a jely jsme lesní cestou, která vedla téměř po vrstevnici. Naprostá paráda. Na poslední křižovatce jsme se ale nechaly odradit kamenitou zkratkou na cyklostezku a pokračovaly jsme dál, v důsledků čehož jsme si docela zajely a navíc jsme se musely znovu vysápat nad hranici 800 m n.m.
  • kaple Svaté Trojice - poutní místo pod vrcholem Jeřábu. Původně dřevěná stavba byla postavena jako poděkování obyvatel Králík za záchranu před Prusy za Slezských válek.
    Nevím, jak je to možné, ale tady bylo velmi chladno. Moc dlouho jsme se tu také nezdržely a jely jsme dál.
  • rozhledna Val
  • poutní areál Hora Matky Boží - nádherné místo a je odtud úžasný rozhled. Pokud budete poblíž, rozhodně doporučuji k návštěvě.
  • Králíky
    • tady jsme daly kávu v pekárně Sázava na náměstí
    • HMS si nechala opravit přehazku
    • a já jsem ztratila brýle. Ale našla jsem je hned, jak jsem zakoupila nové chichichi
  • Králíky - Mladkov - to byla taková oddychovka. Jen je škoda, že místy vede cyklostezka po silnici. Ale je fakt, že všichni řidiči byly velmi, a to velmi ohleduplní a vyhýbaly se nám obloukem.
  • Mladkov - Petrovičky - tak tohle byl do slova a do písmene "kurvakopec". Ale zdolaly jsme ho i v tom příšerném vedru.
  • hranice s Polskem - sice tady bylo parkoviště označené značkou odpočívadla, ale nějaký stolek s lavičkou chyběl. A citelně. Původně jsme zvažovaly zajet do polských Kamieńczyk podívat se na celodřevěný kostel, ale když jsme viděly, co bychom musely sjet a zase vyjet, tak nás touhla vidět dřevěný kostel přešla.
  • České Petrovice - z mého pohledu to je jeden velký lyžařský areál. Je sice snaha využitíi teď v létě, ale je to změť aktivit od rybaření přes zoorbing po sjezd sjezdovky na tříkolkách. Nic pro mě...
  • Čihák - další příhraniční vesnička. Tady jsme si chvíli dáchly a daly jsme pivo a kafe.
  • Zemská brána a jsme u Divoké Orlice. Sjezd byl ale trošku dramatický pro HMS, do které cestou narazila vosa a štípla jí do výstřihu. Copak o to, že to bylo bolestivé, horší bylo, že je na vosí štípnutí HMS alergická. Ale HMS byla vybavená a medikace zabrala, takže nakonec ani moc neotekla, jen jí zbyl červený flek.
  • Bartošovice v Orlických horách - našly jsme naše ubytování, sundaly jsme brašny a vyjely jsme ještě k Neratovu podívat se na zdejší kostel.
  • Neratov a hlavně poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie - opět nádherné místo. A hlavně tady potěší záchrana poutního kostela. Jak je vidět, když se chce, tak to jde.
  • kostel sv. Jana Nepomuckého ve Vrchní Orlici - k tomuhle kostelu jsem cestou zpět sjela sama a musím říct, že tohle místo má neuvěřitelného genia loci. Kostel i okolí je poněkud zdevastovaný a jen jsem do kostela vstoupila, měla jsem velmi stísněné pocity. I když bych si kostel velmi ráda prohlédla, udělala jsem nakonec jendvě rychlé fotky ode dveří a rychle jsem kostel opustila. Jak jsem ale našla na netu, prý se tu dokonce natáčely některé scény z filmu Obsluhoval jsem anglického krále.
cca 65,5 km a cca 960 v.m.
Ubytování u Svobodů, Bartošovice.
Příjemné ubytování ve staré chalupě. Měly jsme opět pokoj se sociálním zázemím a na chodbě byla k dispozici kuchyňka.
Bartošovice v Orl. horách - Nové Město nad Metují - mapa
  • fotky
  • počasí - byl tu další tropický den, kdy teploty hravě dosahovaly více jak 30° C. A to i ve výšce nad 1.000 m n.m.
  • než se holky prospaly, oběhla jsem si ráno kostel sv. Máří Magdalény, který byl naproti našeho ubytování. Krásný kostelík.
  • vyrážely jsme krátce před devátou a dneska jsme jeli hlavní přejezd = hřebenovku Orlických hor po červený. A tak jsme se hned začaly sápat k vrcholu.
  • tvrz Hanička - tak tohle místo mě velmi zklamalo. Ohrada z vlnitého plechu, výčep piva provizorně vyroben z dodávky, káva nevalné kvality z automatu. Završil to mladík, který vyběhl z pokladny muzea a zaštěkal: "dejte si ty kola do stojanů, děkuji" a zase zmizel. Radši jsme z toho "skanzenu ubohosti" zmizely. Tady jsem byla nejen poprvé, ale i naposledy.
  • rozhledna na Anenském vrchu - když na Anenský vrch, tak jedině na sv. Annu chichichi. Rozhledna je nevelká a velký rozhled z ní není, ale na tenhle vrchol jsme si z naší cesty zajely.
  • hřebenovka - byl to nářez a ani centimetr jsme nedostaly zadarmo. Povrch je kamenitý a písčitý a kola naložená na těžko po tomhle povrchu moc hladce nejela.
  • Pěticestí = důležitá křižovatka na hřebeni. A také jsme tu dnes poprvé zlomily hranici 1.000 m n.m. Na Pěticestí jsme opustily červnou, která odtud byla už jen pro pěší, a jely jsme starou asfaltkou.
  • Kunštátská kaple - málem jsme ji minuly, protože nikde nebyla cedulka, ale naštěstí byla výrazně prošlapaná cestička borůvčím. Kaple se zrovna opět opravuje.
  • po asfaltce jsme opět pár výškových metrů ztratily, takže ze sedla Pod Homolí jsme se do té tisícovky musely vysápat znovu.
  • sedlo Pod Jelenkou - tady nás stihnul jediný defkt našeho putování. Pokud tedy nepočítám drobnou opravu přehazky. A zase to byla HMS - tentokrát píchla zadní kolo. Zkušebně jsme do dušičky foukly pěnu a bylo to OK, takže opraveno bylo během 5 minut. Je ale zajímavé, kolik cyklistů jelo kolem a nikdo se ani nezeptal, zda nepotřebujem pomoct. Jen jeden reagoval slovy: "no jo, když se píchne, tak vždycky zadní, cha, cha, cha..."
  • Velká Deštná (1.115 mn.m.) = bylo cca 14:00 a my dobyly nejvyšší vrchol Orlických hor. Po pravdě nevysápaly jsme se až na kótu, ale "jen" cca 10 metrů pod vrchol, protože tam stejně nebylo nic vidět a tady na rozcestí byla aspoň útulňa a WC.
  • Šerlich a Masarykova chata - z Deštné to byl parádní sjezd o 100 výškových metrů nížeji a pak třetí výstup nad hranici 1.000 m n.m.
  • Šerlišský Mlýn - pár lidí nám tohle místo doporučovalo, že prý je to tady moc pěkné, tak jsem byla zvědavá, co je to za zázrak. Pokud bych tušila, co nás čeká, ani omylem bychom neztrácely drahocených 200 výškových metrů, ale zůstaly bychom na hřebeni. Je to zkrátka rekreační areál, nic víc. Ale je fakt, že jsme tu dobře najedly a borůvkové knedíky i koláče byly luxusní. Jen se s nimi v bříšku jelo trošku obtížněji dál...
  • Pod Sedloňovským vrchem - bylo cca 16:39 a dnes naposledy jsme zlomily hranici 1.000 m n.m. A navíc to byl poslední vrchol, který jsme během naší cesty dobyly. Odteď už jsme jely jen furt a pořád z kopce a až do Nového Města n. Metují to byl parádní, téměř 25 km dlouhý sjezd - cca z 1.026 m n.m. na cca 285 m n.m. Těch pár hrbolků po cestě nestálo ani za řeč.
  • Sedloňov - Sněžné - mariánské poutní místo Rokole - tak tohle bylo velmi zajímavé místo. Nikdy jsem o něm neslyšela, našla jsem ho zcela náhodně v mapě, když jsem hledala cestu z Orliček do NM. Je tu kopie Schönstattské kapličky, pod níž vyvěrá zázračný pramen uzdravující oči, dřevěná Loreta s obrazy sedmi bolestí Panny Marie, kostel Panny Marie Rokolské a kamenná křížová cesta - na tu jsme ale už neměly sil. Tak snad jindy...
    Jestli ale někdy budete poblíž, rozhodně doporučuji k návštěvě. Je to velmi zajímavé místo.
  • celodřevěný kostel sv. Jana Křtitele ve Slavoňově - bylo už po večerní mši, tak už byl kostel, bohužel, uzavřen, ale i tak je to nádherná stavba. Je z roku 1553 a jde o jednu z nejcennějších​ ukázek dřevěné církevní architektury v ČR.
  • Nové Město n. Metují - zatím jsme si jen tak v rychlosti okoukly náměstí a jely jsme se ubytovat. Tentokrát to byl trošku oříšek, najít tensprávný hotel, ale díky Lenčinému GPS se zadařilo.
cca 58,9 km a cca 1.168 v.m.
Hotel Z-Sport, Nové Město n. Metují. Byla to taková klasická ubytovna u sportovního areálu, ale bylo tu čisto a měly jsme opět vlastní koupelnu, WC a kuchyňku.
Nové Město n. Metují - Hradec Králové - mapa
  • fotky
  • ráno jsem sice měla líné nožičky, ale nakonec jsem to nevydržela a vyjela jsem si prohlédnout alespoň to nádherné náměstí a nejbližší okolí. Jen na zámek se sem zajedu podívat někdy jindy, ale rozhodně si ho nenechám ujít.
  • vůbec jsem si nepamatovala, že už jsem tady byla v roce 2011 při NaKoláckém srazu na Rozkoši. Ale tehdy se náměstí opravovalo a my tu prolézali mezi plechovými ohradami.
  • vyjely jsme opět krátce před devátou a ze všeho nejdřív si HMS chtěla dopumpovat opravované kolo. Tak jsme hledaly benzínku. Pomoc jsme ale našly jen u místních garáží, kde měl pán klasickou cyklopumpičku a navíc dal radu, že otevřená pumpa bude určitě v Nahořanech. A ještě nám poradil cestu novou cyklostezkou, abychom se vyhnuly polňčce podél Mlýnského náhonu.
  • Nahořany - jen jsme přijely na okraj městečka a uviděly jsme pobořenou kamennou bránu, vzpomněla jsem si, že se o Nahořanech nedávno psalo v černé kronice, protože tahle kamenná brána byla velmi stará a vzniklá škoda se šplhala ke dvou milionům.
    Jo a tu benzínku jsme tady opravdu našly - v místním zemědělském družstvu chichichi.
  • teď už nic nebránilo tomu, abychom se opravdu vydaly na cestu. Po asfaltové cyklostezce a místních silničkách to docela svištělo. Jen to vedro bylo úmorné. V těch kopcích bylo včera přece jenom snesitelněji...
  • Slavětín nad Metují
  • kolem jedenácté jsme byly v Josefově, kde jsme si chtěly prohlédnout pevnost Josefov. Mě poměrně dlouho trvalo, než jsem pochopila, že "ta pevnost" je vlastně to všechno, co je kolem nás. Jen nás trošku zděsilo, že to tady vypadalo jak cikánské gheto.
    Ale abych jen nehanila - nahlédly jsme do kostela, který je docela pěkný. Pak jsme objevily muzeum - otlučený vnitroblok byl ale pro nás poněkud šok, takže jsme se tu moc dlouho nezdržovaly. A pak jsme konečně našly i cestu, kudy se jde nahoru na pevnost. Moc dlouho jsme tam ale nepobyly - úmorné vedro a pražící slunce nás brzo zase zahnaly do stínu.
  • kouzlem nechtěného byl ještě park na okraji pevnosti, který jsme projely. Objevily jsme tu nejen pár neobvyklých památníků, ale i bustu TGM. Byla to vlastně cesta ke starému vojenskému hřbitovu, ale až tam jsme nedojely. Už jsme tak nějak měly Josefova dost, tak jsme sjely na Labskou cyklostezku a vydaly jsme se k Hradci Králové.
  • Labská = cyklo 2 - chvilku nás to bavilo, ale opravdu jen chvilku. Pak to byl nefalšovaný "vopruz". Kola se nám krásně rozjela, to sice ano, ale jinak jsme jen šlapaly a šlapaly a šlapaly. Vlevo špinavá líná řeka, vpravo pole. Jinak nic, nic, nic. Všechny tři jsme se shodly na tom, že to raději budeme 4 dny jezdit po kopcích než tohle. Sice jsme projely i několika městy, ale na dlouho jsme nezastavovaly. Bylo jasné, že kdybychom zasedly v hospodě, tak bychom se pak rozjížděly dost ztěžka.
    A tak jsme těch cca 20 kiláků do Hradce Králové odšlapaly asi za hodinku.
  • Hradec Králové - už jsme neměly moc sil si město prohlížet. Toužily jsme po jediném - dobře se najíst. A tak jsme to nejkratší cestou vzaly na hlavní Velké náměstí, kde HMS vybrala restauraci U Rytíře. A vybrala dobře. Najedly jsme se skvěle. Akorát stravenky tu nakonec nebraly...
cca 51 km a 121 v.m. - po pravdě vůbec netuším, kde jsme mohly tu stovku nastoupat chichichi.
hravě jsme stihly rychlík v 15:08. Příjemným překvapením bylo, že dneska měly ČD akci a jízdné do Prahy bylo za jednorázovou cenu 100,- Kč a samozřejmě + 45,- kolo + 10,- úschova.
Byla to skvělá akcička a jsem velmi ráda, že jsem se letošního ročníku "dámské" mohla zúčastnit. Krásná trasa, rozumné ubytování a počasí jedna báseň. Zkrátka samá pozitiva chichichi. HMS a Lenko, moc a moc díky za skvělou společnost.
logo na hlavní stránku copyright © vrstevnice 2014