byl v 9:15 v podchodu stanice metra Opatov
a přišla sem jen Radka a wíla a když se
nikdo další neozýval dalo se předpokládat, že ostatní přijedou
do Průhonic.
|
byl v 10:00 v Průhonicích - na cyklo co vede vzadu za parkem.
Tady.
Sem dorazila HMS a Jardig s Borkem a Romanem
a Černýho Petra si dneska vytáhla Hanka s Filipem a Kačkou.
Těm se místa srazů pomíchala tak dokonale, že se Filip raději
nakonec nechal do Průhonic navádět a i tak jsme na ně půlhodinku
čekali. Už se ta půlhodinka začíná stávat tradicí, ale
je fakt, že když byl sraz v KGC, všichni přišli včas
.
|
tentokrát se na tvorbě trasy
podílel i Jardig a HMS. A bylo to fakt výživné i záživné
:
- Průhonice - Kocanda - Horní Jirčany - Hlubočinka - Sulice
- vedení se ujal Jardig s tím, že tuhle
cestu zná, páč tudy jezdil dlouhá léta do práce.
A zatímco jindy jezdí poklidným tempem na konci pelotonu,
teď vyrazil jak střela. Tedy netuším co snídal, ale
příště to chci taky
.
Jinak ale vybral fakt příjemnou trasu - mě se líbila víc
než klasika po ČTZ přes
Osnice, takže pominu,
že si na Kocandě popletl dokopce a díky tomu jsme si jeden
vyšlápli navíc...
- U Zdeničky
- osvědčená klasika, takže jako vždy
jsme se příjemně najedli a napili. Moc lidí tady
tentokrát nebylo, takže obsluha byla velmi rychlá, ale
přesto se tu do nás dala zima. Nejtepleji dnes fakt
nebylo.
- ČTZ - Jílové
- tak tohle byla velmi příjemná
lesní cesta, kde jsme naše těla zase velmi rychle rozehřáli
.
- MTZ naučná - Borek u Jílového
tak tahle cesta se Jardigovi s Romanem
fakt povedla. Začátek byl sice trošku cross, ale jinak to byla
nádherná lesní pěšina po vrstevnici.
- ŽTZ - vyhlídka U dvou křížků - Pepř (448 m n.m.)
- žlutá
byla trošku náročnější, ale holt jsme se na ten vrchol
Pepře nějak vysápat museli. Kousek se dalo jet, kousek
přes louku jsme potlačili. V jednu chvíli už to vypadalo,
že jsme na vršku, ale omy, to byla jen vyhlídka
U dvou křížků. Nicméně vyhlídka do údolí Sázavy tu byla
nádherná a objevil se tu i názor, že z Pepře stejně víc
neuvidíme, tak tam snad ne... No to teda ani omylem.
Když už jsme tady, tak tam teda musíme...
Je tedy fakt, že Jardig s Romanem se nás snažili vozit kolem
kopce, jestli si to nááááhodou nerozmyslíme, ale nerozmysleli
jsme si, takže jsme nakonec ten vrchol dobyli. Pravda, sice
napůl podle azimutu, ale dobyli
.
- NS Jílovské zlaté doly - ŽTZ - U Obrázku
- lesem - Petrov - Ďábel (398 m n.m.)
- na Pepři se vedení ujala HMS. Nejprve
jsme sjeli na protější vrch U Obrázku, odkud byl další úžasný
výhled. A pak jsme sjeli lesní cestou na silnici do Petrova.
Na okraji Petrova jsme pak vyjeli na vrch Ďábel - tak až
na vrchol jsme nevyjeli (což mě dodatečně poněkud mrzí, ale
když nikdo netušil, že se tam vyjet dá...), jen k okraji lesa, kde byla
informační cedule a opět výhled...
Vrch Ďábel - má nadmořskou výšku 397 metrů.
a je odsud na hranice Čech s Moravou, Polskem, Německem a
Rakouskem 105 km. Proto je uváděn jako geometrický
střed Čech. Na vrcholu kopce se nachází uzavřený a oplocený
vodojem Posázavského vodovodu (budovaný v letech 1947
– 1952) a v jeho blízkosti je umístěna vrcholová knížka.
Jméno vrchu nemá s čerty nic společného. Podle legendy
kdysi, když se dávala znamení ohněm, bývala jedna z
hlídek, která upozorňovala na blížící se nebezpečí,
umístěna na tomto kopci - z toho vyplývá
sloveso dávej, které bylo později zkomoleno na
dabela později na ďábel.
Ještě v 18. st. zde byla pastvina - o tom svědčí roztroušené
jalovce v dnešním listnatém porostu.
- sjezd do Zahořanského údolí
- tak tohle bylo do slov a do písmene
cestou necestou. Nejprve jsme jeli podle oranžových šipek,
ale pak jsme v jednom msítě překročili bludný kořen a sjeli
jsme do chatové osady, odkud to vypadalo, že lze k Zahořanskému
potoku jen slanit. HMS sice nabádala vyjet znovu nahoru na cestu,
ale to se nikomu nechtělo. Takže jsme si podle rad místních
chatařů trošku zajezdili po lese až jsme nakonec o
pár metrů dál zase na tu původní cestu vystoupali a konečně
sjeli dolů do údolí.
- MTZ = údolí Zahořanského potoka - Zahořany
- tak tohle je klasika, ale prvně jsem to
jela proti proudu. Do údolí jsme sjeli ani ne v polovině cesty
do Davle, takže brodů jsme absolvovali jen pár a všechny bez
úhony.
A v hospodě v Zahořanech jsme dali povinnou občerstvovací
zastávku. Tahle hospoda je neuvěřitelná - prázdno tady rozhodně
není, ale hospoda jen chátrá a chátrá. Ale ne, kecám,
před hospodou jsou nové lavice
.
- Okrouhlo - Zvole - Ohrobec
- v zahořanech jsme zanechali Jardiga
s Romanem, kteří se vraceli do Jílového, a vysápali jsme se
do posledního dokopce společné části trasy. A v Ohrobci
v pekárně U Beroušky jsme se odměnili sladkým koláčkem a
někteří i nakoupili chleba a pečivo domů.
- Lhota
- z Ohrobce do Lhoty to byl poslední
společný úsek cesty a ve Lhotě jsme se rozdělili na ty,
co zůstali na kopci (HMS, Filip a Kačka) a na ty, co
sjeli přes Závist k Vltavě (já, Radka, wíla a Hanka).
A pak už jsme každý volil cestu podle toho, kam potřeboval
dojet.
|
společná část mohla mít cca 55 km a nastoupali jsme
cca 670 výškových metrů, já jsem nakonec měla na tachometru
krásných 78 km.
|
v Praze se dnes teploty šplhaly nad 20° C a svítilo
sluníčko, ale v Posázaví bylo chladněji - teploty se držely
jen do té dvacítky a obavu z úpalu jsme také dnes mít nemuseli.
Nicméně nakonec se ukázalo, že to na ty kopečky bylo naprosto skvělé
počasí
.
|