« na kalendář

sobota 14. června 2014

Na Pepř a Ďábel

Pepř a Ďábel - jak se to rýmuje?!?
Po pravdě nijak, ale oba jsou to vrcholy v Posázaví, přičemž na jednom je rozhledna a druhý je geometrickým středem Čech (protože na hranice Moravy, Rakouska, Německa a Polska by to odtamtud mělo být vzdušnou čarou stejně daleko).

Dokumentace:

byl v 9:15 v podchodu stanice metra Opatov a přišla sem jen Radka a wíla a když se nikdo další neozýval dalo se předpokládat, že ostatní přijedou do Průhonic.
byl v 10:00 v Průhonicích - na cyklo co vede vzadu za parkem. Tady. Sem dorazila HMS a Jardig s Borkem a Romanem a Černýho Petra si dneska vytáhla Hanka s Filipem a Kačkou. Těm se místa srazů pomíchala tak dokonale, že se Filip raději nakonec nechal do Průhonic navádět a i tak jsme na ně půlhodinku čekali. Už se ta půlhodinka začíná stávat tradicí, ale je fakt, že když byl sraz v KGC, všichni přišli včas chichichi.
tentokrát se na tvorbě trasy podílel i Jardig a HMS. A bylo to fakt výživné i záživné chichichi:
  • Průhonice - Kocanda - Horní Jirčany - Hlubočinka - Sulice - vedení se ujal Jardig s tím, že tuhle cestu zná, páč tudy jezdil dlouhá léta do práce. A zatímco jindy jezdí poklidným tempem na konci pelotonu, teď vyrazil jak střela. Tedy netuším co snídal, ale příště to chci taky chichichi.
    Jinak ale vybral fakt příjemnou trasu - mě se líbila víc než klasika po ČTZ přes Osnice, takže pominu, že si na Kocandě popletl dokopce a díky tomu jsme si jeden vyšlápli navíc...
  • U Zdeničky - osvědčená klasika, takže jako vždy jsme se příjemně najedli a napili. Moc lidí tady tentokrát nebylo, takže obsluha byla velmi rychlá, ale přesto se tu do nás dala zima. Nejtepleji dnes fakt nebylo.
  • ČTZ - Jílové - tak tohle byla velmi příjemná lesní cesta, kde jsme naše těla zase velmi rychle rozehřáli chichichi.
  • MTZ naučná - Borek u Jílového tak tahle cesta se Jardigovi s Romanem fakt povedla. Začátek byl sice trošku cross, ale jinak to byla nádherná lesní pěšina po vrstevnici.
  • ŽTZ - vyhlídka U dvou křížků - Pepř (448 m n.m.) - žlutá byla trošku náročnější, ale holt jsme se na ten vrchol Pepře nějak vysápat museli. Kousek se dalo jet, kousek přes louku jsme potlačili. V jednu chvíli už to vypadalo, že jsme na vršku, ale omy, to byla jen vyhlídka U dvou křížků. Nicméně vyhlídka do údolí Sázavy tu byla nádherná a objevil se tu i názor, že z Pepře stejně víc neuvidíme, tak tam snad ne... No to teda ani omylem. Když už jsme tady, tak tam teda musíme...
    Je tedy fakt, že Jardig s Romanem se nás snažili vozit kolem kopce, jestli si to nááááhodou nerozmyslíme, ale nerozmysleli jsme si, takže jsme nakonec ten vrchol dobyli. Pravda, sice napůl podle azimutu, ale dobyli chichichi.
  • NS Jílovské zlaté doly - ŽTZ - U Obrázku - lesem - Petrov - Ďábel (398 m n.m.) - na Pepři se vedení ujala HMS. Nejprve jsme sjeli na protější vrch U Obrázku, odkud byl další úžasný výhled. A pak jsme sjeli lesní cestou na silnici do Petrova. Na okraji Petrova jsme pak vyjeli na vrch Ďábel - tak až na vrchol jsme nevyjeli (což mě dodatečně poněkud mrzí, ale když nikdo netušil, že se tam vyjet dá...), jen k okraji lesa, kde byla informační cedule a opět výhled...

    Vrch Ďábel - má nadmořskou výšku 397 metrů. a je odsud na hranice Čech s Moravou, Polskem, Německem a Rakouskem 105 km. Proto je uváděn jako geometrický střed Čech. Na vrcholu kopce se nachází uzavřený a oplocený vodojem Posázavského vodovodu (budovaný v letech 1947 – 1952) a v jeho blízkosti je umístěna vrcholová knížka.
    Jméno vrchu nemá s čerty nic společného. Podle legendy kdysi, když se dávala znamení ohněm, bývala jedna z hlídek, která upozorňovala na blížící se nebezpečí, umístěna na tomto kopci - z toho vyplývá sloveso dávej, které bylo později zkomoleno na dabela později na ďábel. Ještě v 18. st. zde byla pastvina - o tom svědčí roztroušené jalovce v dnešním listnatém porostu.

  • sjezd do Zahořanského údolí - tak tohle bylo do slov a do písmene cestou necestou. Nejprve jsme jeli podle oranžových šipek, ale pak jsme v jednom msítě překročili bludný kořen a sjeli jsme do chatové osady, odkud to vypadalo, že lze k Zahořanskému potoku jen slanit. HMS sice nabádala vyjet znovu nahoru na cestu, ale to se nikomu nechtělo. Takže jsme si podle rad místních chatařů trošku zajezdili po lese až jsme nakonec o pár metrů dál zase na tu původní cestu vystoupali a konečně sjeli dolů do údolí.
  • MTZ = údolí Zahořanského potoka - Zahořany - tak tohle je klasika, ale prvně jsem to jela proti proudu. Do údolí jsme sjeli ani ne v polovině cesty do Davle, takže brodů jsme absolvovali jen pár a všechny bez úhony.
    A v hospodě v Zahořanech jsme dali povinnou občerstvovací zastávku. Tahle hospoda je neuvěřitelná - prázdno tady rozhodně není, ale hospoda jen chátrá a chátrá. Ale ne, kecám, před hospodou jsou nové lavice chichichi.
  • Okrouhlo - Zvole - Ohrobec - v zahořanech jsme zanechali Jardiga s Romanem, kteří se vraceli do Jílového, a vysápali jsme se do posledního dokopce společné části trasy. A v Ohrobci v pekárně U Beroušky jsme se odměnili sladkým koláčkem a někteří i nakoupili chleba a pečivo domů.
  • Lhota - z Ohrobce do Lhoty to byl poslední společný úsek cesty a ve Lhotě jsme se rozdělili na ty, co zůstali na kopci (HMS, Filip a Kačka) a na ty, co sjeli přes Závist k Vltavě (já, Radka, wíla a Hanka). A pak už jsme každý volil cestu podle toho, kam potřeboval dojet.
společná část mohla mít cca 55 km a nastoupali jsme cca 670 výškových metrů, já jsem nakonec měla na tachometru krásných 78 km.
v Praze se dnes teploty šplhaly nad 20° C a svítilo sluníčko, ale v Posázaví bylo chladněji - teploty se držely jen do té dvacítky a obavu z úpalu jsme také dnes mít nemuseli. Nicméně nakonec se ukázalo, že to na ty kopečky bylo naprosto skvělé počasí chichichi.
Díky všem za skvělou společnost a zase někdy příště chichichi.
logo na hlavní stránku copyright © vrstevnice 2014