Praha - Prčice 2013...

Opatov – Průhonice = podle propozic se mělo jet po Greenways (cyklo 11) přes Újezd, ale místní znalec MiBo tuto trasu zavrhnul. Jednak je to přes Šeberov lepší cesta, jednak je Újezd aktuálně neprůjezdný (musím říct, že tady jsou nějak silnice rozkopaný skoro pořád) a jednak se zbytečně ztratí a znovu nastoupá výška. No a tak se ujal vedení, šlápnul do pedálů a… A zmizel v dáli směr Šeberov… Šlapali jsme za ním, co nám síly stačili, plíce jsme zahazovali do příkopy, ale zastavit ho se podařilo, až když jsme najeli na cyklostezku za Šeberovem. Tady jsme se dozvěděli, že je tak nějak zvyklý jezdit průměrkou 27 km/hod., nicméně si myslel, že by těch 20 km/hod. mohlo pro skupinu stačit… Nedalo se nic dělat, ale museli jsme ho zklamat. Tohle by teda jako nešlo. Nechť si těch 27 km/hod. vydělí dvěma a vynásobí koeficientem skupiny a pak se možná trefí . Bylo na něm vidět, že dost nerad, ale bude muset ubrat…

Průhonice – Týnec = klasika po Greenways. Tady nemělo smysl cokoli vymýšlet. Navíc u Křížkového Újezda byla ještě tajná kontrola, ale fousáč říkal, že je tam takhle tajně uložená každý rok . Jo a tady mi vysloveně bodnul wílí štrúdl. Musím říct, že aktuálně chutnal dvojnásob dobře, protože se bříško začalo hlásit o nášup.

Týnec – Neveklov = opět klasika po Greenways.

Neveklov – Kosova Hora = opět klasika po Greenways přes ten humusáckej houpavej dokopec. Božemůj, jak já tenhle přejezd nemám ráda… Ale každý kopec jednou skončí .

Kosova Hora – Prčice = oproti propozicím jsem odmítla asi dvoukilometrovou zajížďku přes Radeč a drželi jsme se silnice rovnou na Mezno. Už jsem toho začínala mít tak nějak dost. Byla to ale pohodovka furt a pořád s kopce.

Chotětice – Drábův mlýn – to byla ta část cesty od policajtů na křižovatce, pak HMS málem přehlédla odbočku vpravo a pak jsme sjeli do údolí jakéhosi potoka. No a mlýn byl tam, co jsme potkali tu kozu na silnici, u které jsme se nemohli dohodnout, zda je to koza nebo kozel a která nám dávala dost najevo, že ji rušíme u odpolední svačinky .

Drábův mlýn – Šebáňovice – tak v tomto úseku jsme se zase museli vysápat nahoru na kopec, ale odměnou nám byla ta úžasná silnička silnička mezi poli po horizontu. Pak jsme sjeli do Sledovic, kde byla ta krásná historická kaplička, u které HMS došel vzduch. Na jedno zasyčení mělo komplet prázdnou zadní duši, a tak musela měnit a mechanik Jura zůstal ochotně s ní. Dojeli nás až v Neveklově v hospodě. No a Šebáňovice to byla ta vesnice, kde jsem zakufrovala… Jo, i mě občas můžou dojít baterky .

Šebáňovice – Mstětice – tak tohle mýám zafixováno jako jeden dokopec. Sice se to houpalo, ale mám pocit, že dokopce v této části převažovali. Museli jsme se holt vysápnout na ten hřeben nad Neveklov, jinak to nešlo.

Mstětice – Neveklov = do Záhoří se to ještě malinkato zhouplo přes jednu vsrtevnici a pak byl sjezd až dolů na náměstí v Neveklově, kde jsme okamžitě zasedli do hospody .

Neveklov – Týnec nad Sázavou – musím říct, že cestou do Neveklova jsem si ani neuvědomila, že jedeme pořád do kopce. V Týnci jsem byla za půl hodinky jako nic. Naprostá paráda, frčelo to samo. A ten jeden brdek mezi Soběšovicemi a Dunávicemi nebyl skoro ani cítit.