| « na kalendář |
čtvrtek 21. června 2012Převzetí Štafety od HMS... |
Dokumentace:
|
Trasa: |
V 16:15 jsme si s HMS daly sraz u Divadelní lodi na náplavce a
tam jsem od ní také převzala Plechovku.
A v ní pro mě bylo i malé
překvapení - slané lakrisové bonbóny. Ty teda já fakt můžu
 .
Ještě dorazil Václav, přivezl zásobu samolepek, vyfotil nás a pak už jsme jeli každý po svém. Po mnoha úvahách kam jet jsme se rozhodla zacelit ďouru v mapě mezi Jazzdok a Modřany, která vznikla... No, už to rozmazávat nebudu, zkratka vznikla .
Takže jsme s HMS nejprve nabraly
kurz na Janáčkovo nábřeží. Je fakt, že
ani jedna z nás nevěděla,
kde vlastně Jazzdok je, ale našly jsme, vyfotily jsme a teď hurá
do Modřan. Tam už jsem ale jela sama.
Trasa se moc vymýšlet nedala - potřebovala jsem zachovat spojnici Jazzdok - Barrandovský most a odtud klasika kolem ledáren a po Modřanské stezce až na point "u kina" . Jelo se skvěle, vítr fučel do zad a na Modřanské bylo jen pár bruslařů a cyklistů. Cestou jsem přemýšlela, jak a kde tam plechovku vyfotím, ale člověk míní... Zkrátka na vedlejší lavičce seděl bezdomáč, který okamžitě začal jevit vizuální zájem o to, proč jsem tam zastavila. Focení jsem tak zkrátila na minimum a rychle jsem nabrala kurz zpátky do centra. No, rychle, teď nějak vítr fučel proti, takže ačkoli do Modřan jsem bez problémů držela na tachometru 26 km/hod., teď jsem byla ráda, když jsem to výtáhla přes 20. Ale není žádný spěch. Téměř po dvou hodinách (v 18:09) jsem byla zpátky na nábřeží u Divadelní lodi. Ďoura v mapě je zacelena, tak teď mohu jet po svých. Původní záměr dojet vyzvednout pravý nakolík vzal s pokročilým časem tak nějak za své, takže jsem to vzala klasicky k Národnímu divadlu, přes most a rozhodla jsem se zajet na Kampu. Ale proč na Kampu, když můžu navštívit kamaráda v cukrárně na Maltézském náměstí a dát si jednu výbornou kávu se sladkou oměnou?!? S náhlou změnou plánu nemám problém, problém byl vydržet ještě pár staropražských uliček dlážděných "kočičími hlavami". Ale na Maltézské náměstí jsem se dokodrcala bez ztráty šroubků a kde je cukrárna Šťastná 13, to už jsem věděla .
Já ty jejich křesílka
mám čím dál ve větší oblibě. Sedět si v podvečer v podloubí, popíjet
kávu, ukusovat skvělý dort a sledovat ruch na Maltézském náměstí...
Jo, tak tohle můžu. V příštím životě chci být rozhodně kavárenský
povaleč
.
Panu majiteli Mirečkovi (mimochodem žádná reklama,
je na NaKole.cz řádně registrován!!!) jsem tam zanechala samolepky, které
okamžitě získaly své čestné místo na vitríně s dorty a příjemně
občerstvena jsem zase mazala dál.
Kampu jsem opravdu eliminovala, ta mne nijak nezajímala. Co jsem ale nechtěla vynechat, to je moje oblíbené sousoší "Čúrajících panáků". Na ty se jdu podívat vždycky, kdykoli jedu kolem .
Jedna fotka a zase musím dál.
Překodrcala jsem Klárov - tuhle křižovatku taky nemám ráda, ale naučila jsem se ji jezdit po chodníku na straně metra a přecházím až přes přechod u zámeckých schodů. Dost necyklistické, já vím, ale projet křižovatku rovně s autama, to aby měl člověk oči i na zadku. Když tady jedu autem sama vím, jak velmi snadno se v tom chumlu aut a tramvají přehlédne cyklista nebo chodec na přechodu. Tak a teď už jen furt a pořád do kopce až domů. Dneska první fázi vyhrála myší díra kolem hotelu Hoffmeister. Ty schody dole nenávidím, ale dneska jsem je vyběhla jako nic. Zbytek už se dá vyšlápnout. Pak lávka do Chodkových sadů a když už jsem tady, proč nezajet k Zeyerovi!!! Takže místo pravá jsem vzala levou. U pomníku byl klid, nikde nikdo, ale znáto to, zákon schválnosti funguje. Jen jsem vylezla po šutrech k sousoší a umístila plechovku, objevil se na cestě človíček a zíral, co tam dělám... Dělala jsem jakoby nic... Vyfotila jsem, vylezla jsem pro plechovku a mazala jsem dál .
Cestou kolem Belvedéru jsem si řekla, že bych mohla projít přes Hrad a udělat fotku s vyhlídkou, ale tyhle plány mi zhatila hradní stráž. První předsunutý vojáček stojí u Jízdárny u značky STOP/kontrola a že prý dále jedině pěšky. Tak takhle daleko teda nejdu... Kde jsou ty časy, kdy se na kole mohlo až k bráně... Poslední cca 2 km už byly celkem pohodový. Teda až na křižovatku u budoucího tunela Blanka - ta je teď maximálně hnusná a jezdím přes ní strašně nerada, ale rozumnou objízdnou trasu se mi vymyslet nepodařilo a ani už jí na ten rok vymýšlet nebudu .
Doma jsem byla krátce po půl osmé a v naprosté pohodě. Teď musím do soboty promyslet, kam s Plechovkou vyjedeme, aby u mě moc nezahálela .
|
Délka: |
32,6 km, ale s Plechovkou jen 26,9 km; zbytek byla
cesta z práce na místo srazu
|
na hlavní stránku
|
copyright © vrstevnice 2012 |