sobota 2. července - sobota 9. července 2011

Francie - poznatky a zkušenosti...

• tenkrát jsme měli možnost bydlet ve starém kamenném francouzském domě. Původně to, myslím, byla pekárna nebo něco takového.
• dům byl velký a prostorný a pro prázdninový dočasný pobyt vynikající, ale nemohu říct, že bych v takovém domě chtěla bydlet natrvalo. Při horkých letních dnech skýtal příjemný stín, ale při horším počasí si nedovedu představit tuhle kamennou stavbu vytápět.
• Francouzi jsou poměrně puritáni. Jakmile v kempu kolem stanu pobíháte jen tak ve spodním prádle nebo máte otevřené dveře do sprchy, už vás čeká výtka. Tady ovšem byla pouze jedna koupelna pro všechny, v níž dvě sprchy byly rozděleny dřevěnou stěnou, za kterou se ale dalo pohodlně šmírovat, že crow75?!? . A WC... Ne, nebudu to příliš pitvat. Zkrátka ač to byly dvě kabinky, tak soukromí tu člověk neměl žádné .
• trošku problém byl i s ložnicemi. Byť byly nahoře vytvořeny 3 ložnice vždy pro dva nocležníky, příčky byly vyrobeny pouze se sádrokartonu. Jo, holt nic není dokonalé .
• velmi příjemná ale byla oblázková terasa – slunce sem nesvítilo, takže poskytovala příjemný stín, a velmi příjemně se tu ráno a večer hodovalo. Jinak byla rozlehlá zahrada v podstatě nepoužitelná, protože byla zatravněná až po kolena.
• a dobře se měla i naše kola - k parkování tu byla k dispozici prostorná stodola.

• byli pro nás připraveny v tištěné podobě a našli jsme v nich vše, co jsme potřebovali ke zprovoznění domu. A musím říct, že vše fungovalo tak, jak bylo uvedeno.
• dále zde byla vyslovena žádost, abychom zalévali růže kolem domu a bambus. Růže jsme našli bez obtíží, ale bambus jsme našli (resp. Burajda našla) zarostlý v trávě až po dvou nebo třech dnech .
• trošku problém jsme měli s nalezením kontejnerů na tříděný odpad, které měly být za kostelem. Ač bylo učiněno několik výprav „za kostel“, nádoby byly nalezeny až poslední den. Naštěstí, protože už jsme si pomalu rozdělovali, kdo si jaký pytel s odpadem poveze domů... Nádoby nakonec nebyly „za kostelem“, ale byly u silnice „za kostelem“ trošku problém jsme měli s nalezením kontejnerů na tříděný odpad, které měly být za kostelem. Ač bylo učiněno několik výprav „za kostel“, nádoby byly nalezeny až poslední den. Naštěstí, protože už jsme si pomalu rozdělovali, kdo si jaký pytel s odpadem poveze domů... Nádoby nakonec nebyly „za kostelem“, ale byly u silnice „za kostelem“ .
• jo a když je v pokynech napsáno, že pekař jezdí do vsi každý den cca v 9 hodin, tak to znamená, že přijede 2x týdně kolem poledne .

• nacházeli jsme se v oblasti Ardenského lesa, kde se v době 1. a 2. světové války odehrálo mnoho velkých a zásadních bitev. Návštěva míst spojených s válečnými událostmi se tak přímo nabízela.
• BOJIŠTĚ – místa prolitá krví dnes působí klidně a tiše. Jednoduchá, v podstatě jen terénní úprava, dává každému návštěvníkovi prostor pro vlastní pocity.
• HŘBITOVY – viděli jsme jich hodně. Všechny byly stejné a přece byl každý jiný. Kříže pečlivě vyrovnané do zákrytů vzdávaly hold těm, jejichž jména na nich byla uvedena. Tisíce jmen vojáků z různých koutů světa, jejichž cesty se protnuly na zdejších bojištích...
• DOUAUMONT – všechna bojiště v člověku zanechají svou stopu, ale návštěva lokality Douaumont nad Verdunem dozajista zatřese i tím nejotrlejším z otrlých. Byla jsem tu sice už po druhé, ale i tentokrát mne návštěva pevnosti a vesnice Douaumont dost zasáhla. Ne, člověk si dnes už nedokáže představit, co všechno se tu v minulosti odehrálo za hrůzy...

• z roku 2007 jsem si toto město pamatovala jako změť hluku, lidí a aut. Ale ostatní za moje vzpomínky nemohli, takže jsem do Remeše jela znovu a musím říct, že jsem velmi ráda, protože jsem měla možnost vidět město ve zcela jiném „světle“.
• KATEDRÁLA NOTRE-DAME – tentokrát zde nepanoval žádný stavební ruch a nekonaly se ani návaly túristů. Uvnitř katedrály panoval majestátný klid a musím říct, že tahle stavba je opravdu nádherná.
• MARSOVA BRÁNA – v roce 2007 jsem až po návratu domů zjistila, že se v Remeši skrývá tato jedinečná historická památka a navíc, že jsem se vlastně pohybovala v její blízkosti. Nějak mi ale zanikla v šumu velkoměsta. Byla jsem proto velmi ráda, že jsem se k bráně tentokrát mohla podívat. Někdo by mohl říct, že to vlastně není nic než pár metrů zdi s půlkruhovými průchody, ale on ten kousek zdi tady stojí už od dob Římského státu .
• MUZEUM AUTOMOBILŮ – tak to nás zklamalo. Ne svou expozicí, ta musí být určitě zajímavá, ale když jsme marně brali za kliku uzamčených dveří zjistili jsme, že i francouzské muzeum má svůj zavírací den a tím zrovna tady bylo úterý...
• SKLEPY – nebyla nálada na návštěvu nebo spíš nebyla chuť platit horentní sumy za vstupné. Nakoukli jsme ale za bránu „panství“ Vranken & Pommery, které nás zaujalo kýčovitým vzhledem ve tvaru modrého zámku. Nutno přiznat, že kýčovitost a snobismus se tady objevovaly ve všem.
• BAZILIKA ST. RÉMY – jedna z největších bazilik a musím říct, že je opravdu monumentální. Z venčí to ani tak nepřijde, ale uvnitř se klenba klenula neskutečně vysoko nad našimi hlavami.

• MONTMÉDY – monumentální stavba na návrší dokáže upoutat pozornost. Návštěva mě osobně ale poměrně zklamala. Bylo tu pusto. Sice zde bylo otevřeno infocentrum a osvěžovna, ale jinak tu nebylo nic. Tedy abych nekřivdila – ještě se mohlo jít na prohlídku katakomb, ale o to nějak nikdo nejevil zájem. Vnitřní prostory pevnosti jsou před veřejností nedobytně uzavřeny.
• SEDAN – tak ten byl k návštěvníkům mnohem vstřícnější. Rozlehlá pevnost sice procházela postupnou rekonstrukcí, nicméně poměrně značná část byla zpřístupněna a musím říct, že to bylo velmi pěkná a zajímavá návštěva.
• MONT-DEVANT-SASSEY – naprosto unikátní památka, kdy byla původní románská stavba zachována a v podstatě obestavěna stavbou v gotickém stylu. Zcela oprávněně je nazývána „kostel v kostele“ a rozhodně stojí za návštěvu. Hřbitov kolem kostela skrývá nádherné staré náhrobky.