Počasí: |
celý týden bylo nádherně. Slunce pálilo a teploty se
šplhaly nad 25° C.
|
|
|
Trasa: |
– Rozvadov – Heilbronn – kolem Mannheimu – Saarbrücken
– Metz – Verdun – Stenay –
Beaufort en Argonne
|
Highlights: |
- z domova jsem vyjížděla velmi časně – ve 4:45,
ale cestou jsem přibírala ještě další cestující,
takže definitivní odjezd z Prahy byl až v 6:15.
- na Rozvadově jsme se sjeli se sekcí Burísci a
Kominík + Matylda, ale společná jízda byla spíš přítěží,
tak jsme dohodli sraz na parkovišti v Sinsheimu a
jeli jsme si každý svým tempem.
- za Sinsheimem jsme naši osádku ztenčili o Mamuta,
kterého jsme vysadili u Rýna. Dál se rozhodl jet po
svých a za ten týden za námi dojet na kole.
Uvidíme, jak se mu zadaří
.
- u Saarbrückenu všichni odbočili přes Lucemburksko,
já s Jitkou jsme to vzali klasicky Francií.
- v cíli jsme byli v 18:45 jako třetí, krátce za
námi přijela Jana s Láďou.
- jako poslední dorazili Moraváci (heky, Leona, crow a Bartx s Myškou).
Pro ty jsem ale musela dojet do Stenay, protože mírně
zakufrovali. Jo holt Beaumont není Beufort a hlavně je
mezi nimi 10 km. To se pak nelze divit, že když oni i
já stojíme před kostelem, že se nevidíme
.
|
Délka: |
z Prahy mi to dalo 904 km.
|
|
|
Trasa: |
dneska bylo rozhodnuto, že zajedeme k vaskovi
s alvapinkou do Lucemburska. Sice by mnohým bodnul spíš
odpočinek, ale vasek bude celý týden chodit do práce,
takže už by nám krásy okolí svého domova nemohl ukázat.
Kudy jsme jezdili, to nedokážu rekognoskovat, ale
ukázal nám toho víc než dost.
|
Highlights: |
- cesta autem byla trošku úmorná – hodilo to dobrých 90 km.
- nejprve se sice vytvořila bikerská a cukrárenská sekce,
ale dohodli jsme se, že vyjedeme společně.
- vasek nás pak vozil po okolí tak důkladně, že se
cukrárenská sekce ani nestihla odpojit.
- byly kopce, byly treilíky, byly panorámata, byla
rokle, kde se vasek zrakvil, bylo pivo a káva
u hornického muzea, byla fotka na startu
letošního závodu míru (v Esch) a nakonec byla i ta zmrzlina
.
- a kdybychom vaska neumírnili, že už fakt chceme zpátky,
tak by nás po okolí "Dudlíkova" vozil snad ještě dnes
.
K večeru už se nám dělalo trošku špatně, když vasek zahlásil:
"Jj, už jedeme domů, ale mohli bychom to vzít ještě tudy..."
.
|
Délka: |
kudy jsme se přesně motali, to dodnes netuším, ale
byla to paráda a dalo nám to krásných 41 km.
|
|
|
Trasa: |
Jsme v oblasti, kde za 1. i 2. světové války probíhalo
mnoho bitev, tak se dneska koukneme k pevnosti
La Ferte a pak
dáme trošku historie a zajedeme se podívat na
Montmédy.
Trasa na
bikemap.cz.
|
Highlights: |
- ranní exhumace a odjezd se úspěšně podařila, takže
jsme vyjeli někdy kolem půl desáté. Doma zůstala jen Leona s hekym,
kteří se už zkrátka potřebovali vyspat
.
- prvních pár kilometrů byla pohodička podél řeky Meuse,
ale za Inorem nám kdosi postavil do cesty kopec. I když
kopec vypadá jinak, tohle byl krpál jako kráva... Ale
vysápali jsme se na něj a za odměnu nás čekal úžasný
sjezd do Malandry.
- za vesničkou se mi podařilo slušně zakufrovat a vtáhnout
všechny do polí. No jo, copak můžu za to, že v mapě
byla nakreslená pěšina, co by krásná zkratka, ale
v reálu tam byly jen ohrady s dobytkem?!? Crow75
hbitě dalekohledem ošmíroval okolní kopce a pak
jen zoufale volal "TÁMHLE, TÁMHLE máme být, ne tady, TÁAAMHLE..."
Ale to mi bylo jasné i bez dalekohledu
.
A co si o našem počínání myslel zemědělec na traktoru, který
brázdil přilehlé pole, to bylo jasné i bez znalosti francouzštiny
.
- jo, bylo na čase předat velení crowovi75 a za chvíli
jsme už stáli u pevnosti. Francouzi se ale ukázali
v plné parádě – akorát se zavíralo, protože byla
polední pauzička, a otevírat se bude až ve dvě...
Že jsou tady turisti z daleka?!? No a co, přijdou jiní...
A tak jsme si pevnost
La Ferte
prohlédli jen zvenčí,
vyfotili jsme se s památníkem i bez památníku, navštívili
jsme přilehlý hřbitov a jelo se dál.
- nutno konstatovat, že francouzská nepohostinnost
mnohé zaskočila, a to hlavně s ohledem na to, že nám
začínala docházet voda a bříška se začínala hlásit o
svůj příděl. Někteří si sice vzali skývu do kapsáře, ale
přece jenom by posezení v nějaké estancii bodlo. No jo,
jenže kde takové zařízení v liduprázdných vesnicích vzít...
- ale i takovýto kolaps mužstva je k něčemu dobrý. Alespoň pro
naši další cestu, protože jsem eliminovala dokopec,
který byl původně v plánu, a zvolila jsem silničku vedoucí
po úpatí. A že se teda po ní jelo parádně...
- nicméně zázraky se dějí nebo se nad námi slitovala
nějaká dobrá víla, zkrátka v Lamouilly se nám do cesty
postavilo pekařské auto. Myslím, že paní pekařová
takový kšeft už dlouho neměla a mít asi hned tak nebude
.
Byly koláče sladké i slané a byla i voda. A hned se nám jelo podstatně líp...
- dalším cílem dnešního dne byly
Montmédy
– citadela majestátně se tyčící na vrcholu kopce. Výšlap to
byl dost náročný, ale zvládli jsme to.
- tady byla možnost navštívit místní katakomby, ale
o to nějak nikdo nejevil zájem. Spíš nás zaujalo otevřené
občerstvení, kde jsme si ve stínu mohli dát pivo a kafe.
A když pivo, tak pořádné - proti místnímu pivu
Orval
byla plzeňská dvanáctka dětským pitím
.
- cesta zpět byla dost úmorná – když jsme přes dva
kopce jeli sem, museli jsme přes ně i zpět. Teda byla
tady jedna šetrnější varianta = jet po hlavní, ale to
se nám tedy vůbec, ale vůbec nechtělo. Tuhle cestu
zvolila jen Jana s Láďou, protože už toho dneska měli
tak nějak dost. No a my ostatní, my jsme si namasírovaly
svaly, sjeli jsme z Montméd do oudolí a začali jsme
zdolávat první dokopec...
- hned v počátku jsme potkali dvojici cyklistů-turistů
sedících v pangejtu. Ze zvyku jsem se zeptala, zda
jsou OK a odpověď "No!" mě okamžitě sundala z kola.
Jak jsme se dozvěděli, čekali na policii, protože mladého
muže srazilo auto a ujelo. Jen kus rozbitého skla
z blinkru mu zbylo. Hmmm, tak ani tady není bezpečno...
Jinak ale vypadal, že je OK a pomoc nechtěli, tak
jsme popřáli "Goodluck" a pokračovali jsme v naší cestě...
- ani druhé stoupání se neobešlo bez šrámu – tentokrát
to ale byla moje prázdná dušička. Nicméně Kominík mě
dofouknul a pak ještě cestou párkrát a dojela jsem na
ní až "domů".
- jak jsme nakonec zjistili, stoupání nebyla dvě, ale
tři a před tím posledním jsme narazili na krásný
zámeček. Jo, tak tady by se nám teda líbilo bydlet
a užívat si života. No jo, jenže kde na to vzít...
- ve Stenay jsem si ještě dopřála závěrečnou tečku.
Zatímco ostatní ujížděli k "domovu", já jsem zakoupila
v pekárně meruňkový koláč a v přístavní kavárně na břehu Meuse
jsem dala kávu. Jaký tady byl úžasný klid. Žádný
městský ruch, jen řeka a na ní pár pohupujících se
lodí. Ufff, už jsem odpočinek potřebovala, přece jenom
to dneska byla slušná nálož kilometrů...
- k večeru jsme ještě zajeli na nákup – chleba a víno
rychle docházelo
.
Nějak se nám totiž nedařilo zjistit, kdyže to vlastně
ten pekař zajíždí do vsi a ráno "Marché" ve Stenay
otevíralo až v 8:30, což bylo už dost pozdě.
|
Délka: |
cca 70 km.
|
|
|
Trasa: |
Dneska jsme kola naložili do aut a vyrazili jsme do
Remeše.
Jen heky osedlal silničku a za časného rána se vydal do
Remeše po svých. Vždyť je to slabých 90 kiláčků
.
Mně se tedy do Remeše moc nechtělo, protože stále byly živé
mé vzpomínky z neuvěřitelně přecpané katedrály v roce 2007,
ale jela jsem a nakonec jsem byla ráda, protože Remeš mě
tentokrát příjemně překvapila. Žádné haldy túristů se nekonaly.
|
Highlights: |
- odjezd byl dnes stanoven na osmou a skutečně se zadařilo vyjet.
- o mých navigačních schopnostech při snaze najít parking
v Remeši raději pomlčím. Stejně není o čem mluvit, protože
po vjetí do jednosměrky v protisměru se od nás
osádky ostatních aut distancovali
.
- nakonec všichni nakonec logicky zamířili na parkoviště
u místního marketu, které jsme míjeli hned na okraji Remeše.
Tady jsme nechali auta a dál jsme pokračovali na kolech.
- průjezd Remeší byl docela v pohodě a první zastávku – slavnou
katedrálu Notre Dame
– jsme našli bez obtíží. V roce 2007 tady byl stavební
ruch a shon, teď bylo prostranství před katedrálou krásně
upravené a klidné a klid byl i v samotné katedrále. Každý
si ji prohlédnul podle svého a sraz byl kde jinde, než v kavárně na rožku
.
- a samozřejmě jsme neopomněli najít také
usmívajícího se Anděla
.
- naší další zastávkou byla nejstarší památka v Remeši, kterou je
vítězný oblouk Marsova brána.
Dochovala se z období z římského starověku.
- a další zastávkou mělo být
muzeum automobilů,
ale to by nebyli Francouzi, aby nepřekvapili – muzeu
jsme našli celkem bez problémů, ale brána byla neprodyšně
uzavřena. Ještě že Matylda měla sebou slovník, takže
nám mohla přeložit, že ten zavírací den Mardi
je jako na potvoru zrovna úterý. Ach jo...
- dál jsme zvažovali návštěvu nějakého šampaňského sklepa.
Vybrala jsem Taittinger,
který jsme měli po cestě k bazilice Saint-Rémi (bazilika sv. Remigia).
Museli bychom ale čekat hodinu na další prohlídku,
a to se nám vůbec, ale vůbec nechtělo, a tak jsme prohlídku
sklepa oželeli. Musím ale říct, že nás to ani nijak nemrzelo.
- poslední plánovanou zastávkou byla jedna z největších bazilik –
bazilika Saint-Rémi
(bazilika sv. Remigia).
Před ní byla velmi příjemná estancie, kde jsme se zasalašili,
objednali si kávu a pivo a podle své chuti jsme brouzdali
po okolí a prohlídli si, samozřejmě, i baziliku. Byla
to opravdu monumentální stavba.
- při odjezdu se nás pokusil heky zabloudit, když mi tvrdil,
že východ, kam musíme jet my, je na severu, kam ukazovala
jeho GPS na řidítkách. Svůj omyl ale pochopil dřív,
než bylo nutno použít násilí
.
- ulice, kterou jsme odjížděli od baziliky, nám poskytla i
pohled na odvrácenou tvář Remeše. Polorozpadlé zarostlé
domy náležitě opatřené sprejovými sgrafiti dávaly
tušit sídlo místních sqoterů a bezdomovců. Blíže
jsme to ale nezkoumali a raději jsme šlapali do pedálů...
- na křižovatce ale rumiště skončilo a za ní jsme opět
narazili na luxus. Zaujala nás velmi zvláštní budova
ve tvaru zámečku. Byla možnost strčit nos za bránu,
tak jsme ho tam také hned strčili a zjistili jsme, že
jde o šampaňské sklepy
Pommery.
Bartxovi s Myškou se dokonce podařilo proklouznout až do vnitřních
prostor pro platící návštěvníky, které nám stihli vyfotit, než byli
vyvedeni ochrankou
.
My ostatní jsme vše okoukli jen zvenčí, ale i tady se nám
naskytla atrakce, kterou bylo možno
si v rámci prohlídky zaplatit – otvírání šampaňského šavlí.
Jo, tůristi jsou evidentně ochotni zaplatit si za cokoli
a firma to evidentně poskytne, když za to zaplaceno dostane
.
- a tohle už byla naše opravdu poslední zastávka v Remeši.
Pokud tedy nepočítám shopping v marketu, když jsme dorazili k autům
.
I když jsme v Remeši neviděli všechno, co bylo v plánu, myslím,
že jsme toho viděli hodně a osobně jsem ráda, že jsem se
nechala přesvědčit a do Remeše jsem se ještě jednou podívala.
Oproti roku 2007 jsem tohle město zase mohla vidět trošku
jinak a hlavně jsem si mohla v klidu prohlédnout Notre Dam
.
|
Délka: |
autem cca 192 km, na kole cca 13 městských kilometrů. No a heky k tomu
přidal ještě ranních cca 92 km na silničce.
|
|
|
Trasa: |
Dneska byla moje tělesná schránka silně opotřebena, takže
poslední, po čem jsem dnes toužila, byla jízda na kole.
A zrovna byl v plánu výlet do
Stonne, kde
proběhla jedna z největších
tankových bitev 2. světové války. No, nevadí, tam se dá
dojet i autmo a nakonec jsem v autosekci nezůstala sama,
ale přidali se také Burísci, Jana, Jitka a Bartx s Myškou.
|
Highlights: |
- cyklosekce odjížděla standardně kolem půl desáté
– dnes pod vedením crow75.
- autosekce vyjela o něco později. Také nebylo kam spěchat.
- ve Stonne jsme se původně měli sejít s cyklosekcí,
ale ta se zdržela kdesi v okolních lesích. Cesta
prý nebyla až takový med, jak to vypadalo na mapě.
Jednak bylo nutno občas cestu najít a jednak to bylo
neustále s kopce do kopce. Zkrátka vůbec mě nemrzelo, že
jsem dneska nechala kolo odpočívat
.
- ve Stonne jsme se zastavili u všech možných památníků
a tanků, které tu byly, navštívili jsme památník, což
bylo návrší s křížem. Byl odtud parádní rozhled.
Podívali jsme se na hřbitov a do kostela. Jen muzeum a
infocentrum bylo zavřené, ale to nás už nijak nepřekvapovalo...
- naším dalším zastavením měl být jakýsi kostelík (alespoň podle mapy)
Anc. Chartreuse
du Mont-Dieu
v lesích Forét Dom.
Místo jsme našli a musím říct, že to nebyl kostelík,
ale docela rozhlehlé a naprosto impozantní sídlo
v anglickém stylu. Jen šlo, bohužel, o soukromý objekt,
takže o jakékoli prohlídce jsme si mohli nechat tak akorát zdát...
- naším posledním cílem byl Sedan
a prohlídka místní pevnosti.
Auta jsme nechali na okraji u nákupního centra, čehož
využila Jitka a kulturu vyměnila za shoppování. Ale
od toho dovolená je, aby si jí každý užil podle svého
.
- odpojil se i Bartx s Myškou, kteří se rozhodli nejprve poobědvat,
a musím říct, že dobře udělali. My jsme se rozhodli jít
nejprve do pevnosti, čímž jsme dobu našeho jídla posunuli
až na druhou odpolední – to je ale, bohužel doba, kdy
všechny restaurace zavírají na odpolední 1,5 - 2 hodinovou
pauzu a nedají vám najíst, i kdybyste hlady na jejich
prahu umírali. Jo, není nad Francouzskou pohostinnost
.
- prohlídka pevnosti ale byla fakt moc pěkná a přístupná
byla docela velká část objektu. Trvalo nám více
jak hodinu, než jsme prohlídkový okruh obešli.
- na závěr jsme ještě obhlédli prodejnu suvenýrů,
ale jednak to byly fakt neskutečné kýče, a pokud šlo
o víno, sýry nebo džemy, tak to zase bylo neskutečně
drahé. Z pevnosti jsme si tak odvezli jen vlastní
(velmi pozitivní) dojmy
a těch teda rozhodně nebylo málo
.
- při odchodu jsme ještě nahlédli do nádvoří, kde zrovna
začínalo představení rytířských soubojů a docela nás
překvapilo, že šlo o soubor Normani
ze Slovenského Trenčína
.
Prý sem jezdí už skoro 10 let vždy na celé prázdniny.
Jo, tak takováhle brigádička, ta by se mi také líbila
.
- no a to bylo ze zajímavostí tohoto dne asi tak všechno.
Dál už nás čekala jen cesta k autu, shopping v marketu
a cesta "domů".
|
Délka: |
naše autosekce najezdila cca 100 km, cyklosekce dala 68 km
a 1.040 v.m.
|
|
|
Trasa: |
dneska byl v plánu Verdun,
resp. bývalá
bojiště
v oblasti Douaumont.
K tomu snad není nutno ani nic dodávat. Jsme v blízkosti
světoznámých bojišť, tak by byl hřích se tam nepodívat.
Kola jsme ale i tentokrát vzali sebou.
|
Highlights: |
- auty jsme zajeli na parkoviště k hlavnímu památníku
Ossuaire de Douaumont,
kde jsme nechali auta.
- jako první jsme, samozřejmě, navštívili osárium a já jsem
tentokrát vylezla až nahoru do věže. Musím říct, že výhled byl parádní.
- pak jsme vyndali kola a zajeli jsme k pevnosti
Fort de Douaumont
a do míst, kde původně stávala vesnice Douaumont.
Nezažili jsme válku a nedokážeme si představit, co se
za tím slovem skrývá za hrůzy a utrpení. Tahle
místa ale na člověka dýchnout mrazivým dechem...
- cestou od Fort de Douaumont k bývalé vesnici jsme nahlédli
ještě do několika bunkrů, zašli k několika křížkům a heky si
projel zákop na kole
.
No jo, no... A kam dál?!? No kam asi, když byla
jedna hodina po poledni a u parkoviště byla otevřená
restaurace...Hurááá, tady už na francouzskou pohostinnost
kašlou a přizpůsobili se tůristům
.
- po obídku byl naší další zastávkou
Tranchée des Baionnettes
– památník, připomínající boje muž proti muži v zákopech.
- poslední zastávkou na verdunských bojištích bylo muzeum
Mémorial de Verdun.
Původně jsem k němu chtěla sjet na kolech, ale nakonec
jel jen heky a crow75. My ostatní jsme kola pěkně naložili
zpátky do aut a sjeli jsme k muzeu autmo. Cestou jsme
ještě zastavili u památníku
generála Maginota.
Když už jsme tady...
- musím říct, že muzeum bylo velmi pěkné. K vidění byly
nejen zbraně, ale i vozy, letadla, uniformy, různé
osobní věci vojáků, vybavení zdravotníků (krabička KPZ
s kofeinem a morfiem mě docela dostala...), chronologický
přehled bitvy u Verdunu a další a další památky na
události v této oblasti. No a kdo měl málo, mohl
se ještě podívat na 22minutový film sestavený z autentických
záběrů vojenských zpravodajů.
- dojmů dneska bylo více než dost, takže se valná většina rozhodla
k návratu na základnu. Já s Janou, Láďou a Burískama jsme
ale sjeli ještě do Verdunu, kde jsme prošli pěší zónu
v přístavu, ukázala jsem jim, kde je hospoda "U kouřícího králíka"
a točí zde pravý český gambáč, zašli jsme k památníku Monumetauxmort,
vystoupali jsme po schodech k památníku Monumentalá Victorie,
prohlédli si Citadelu a navštívili jsme místní katedrálu.
Ta mne docela dost zajímala, protože před 4 roky jsem
u ní nabourala parkovací sloupek. Stála katedrála i sloupek
...
- a pak už jsme toho měli dneska konečně také dost...
|
Délka: |
autmo 116 km, kolmo 5 km.
|
|
|
Trasa: |
dneska jsme se zase rozdělili – bikeři heky, Leona a crow75
se rozhodli pro průzkum místních lesů, my ostatní jsme
zvolili klidnější poježdění po okolních silničkách s hlavním
cílem navštívit
hřbitov amerických vojáků
u Romagne-sous-Montfaucon a "kostel v kostele" v Mont-Devant-Sassey.
Trasa na
bikemap.
|
Highlights: |
- cesta byla naprosto pohodová. Mírně se houpala a provoz na silničkách byl minimální.
- v Tailly nás zaujala nízká stavba na "návsi". Zděná
čtvercová budova, bez oken a bez dveří, uvnitř mělká čtvercová
nádrž s čistou vodou a kolem ní volná kamenná plocha.
Ne, nebyl to místní bazének pro neplavce, byla to "obyčejná" prádelna.
V parném létě tady asi praní muselo být příjemné, ale v
zimě bych si tady teda ruce ráchat nechtěla...
- v cílové vesnici Romagne měl být podle mapy jen
velký hřbitov amerických vojáků, ale až na místě jsme
zjistili, že je tady toho k vidění mnohem víc.
- hned na okraji vesnice byl
hřbitov německých vojáků.
- uprostřed vesnice jsme pak narazili na soukromé
muzeum
s občerstvením.
Tak tohle byla naprostá bomba – zřejmě v bývalé stáji
obyčejného venkovského stavení byla udělaná restaurace,
která sousedila s jakousi hospodářskou budovou, a ta byla
plná všech možných válečných artefaktů z 1.světové války.
Zkrátka co kde pan majitel sehnal, to tady bylo.
Za 5 euro jsme si mohli prohlédnout, co jsme chtěli a
mohli jsme si na všechno i sáhnout. Neuvěřitelné. A kdo
měl zájem, tomu pan majitel i povyprávěl...
- prohlídku jsme završili kávou, pivem a někdo dal
i salát s kozím sýrem. Všechno bylo naprosto vynikající.
- a na závěr jsme nevynechali ani návštěvu hřbitova amerických vojáků,
kvůli kterému jsme sem vlastně jeli. Kolik hřbitovů už
jsme za ten týden viděli?!? Jsou stejné, a přesto je každý jiný...
- z Romagne jsme pokračovali z kopce do kopce přes malé
francouzské vesničky až do Mont-Devant-Sassey, kde jsme
navštivili místní kostel.
Celý týden se majestátně tyčil na úbočí nad silnicí, po
které jsme jezdili auty a teď konečně jsme měli možnost
podívat se blíž.
- když jsem hledala informace o tomto kostele, všude
byl označován jako "kostel v kostele" nebo "dva kostely".
Musím říct, že mi to nebylo vůbec jasné, ale tady u kostela
jsem vše pochopila. Na místě dnešního gotického kostela
stával románský kostelík, který byl později gotickým
kostelem "obestavěn". Zvenčí tak byla stavba v gotickém
stylu. Uvnitř ale byla část původní románská
a "současná" část gotická. Osobně musím říct, že
jsem něco takového ještě neviděla...
- dál byla původně ještě plánována návštěva a prohlídka
Stenay, event. návštěva místního Muzea piva. Ale nějak
jsme toho všichni měli dost, takže jsme nejkratší cestou
jeli zpátky "domů". A jelo se velmi příjemně. Bylo to
opět po francouzských vesnických silničkách a navíc
furt a pořád s kopce
.
|
Délka: |
naše sekce "matka s dětmi" dala posledních cca 48 km, bikeři
pak najeli cca 56 km.
|
|
|
Trasa: |
Beaufort en Argonne
- Stenay - Verdun - Metz
– Saarbrücken – kolem Mannheimu – Heilbronn – Rozvadov -
|
Highlights: |
- byl tady poslední den. Týden utekl jako voda,
bágly byly zase zabaleny, auta naložena a už zbývalo
jen zhltat těch několik stovek km zpátky domů.
- já jsem opět odmítla jet přes Lucembursko a tentokrát
se mi to docela vymstilo, protože hned ve Verdunu jsme
zabloudili. Nebyl označen nájezd na dálnici...
Chjo, na túristy tady fakt kašlou...
- no a pak jsem mále zahrádku s koly zavěsila za ceduli
na dálniční mýtné bráně. S koly na střeše jsem holt
nebyla osobák, ale výškou jsem byla náklaďák...
Ale řacha to teda byla slušná, né že né
.
Kola i my jsme to ale ustáli v pohodě a dál už
jsme dojeli domů bez karambolů.
Díky všem za velmi příjemnou společnost a třeba zase někdy někde příště
.
|
Délka: |
935 km.
|
|