sobota 2. července - sobota 9. července 2011

Francie...

> so 2.7. > ne 3.7. > po 4.7. > út 5.7. > st 6.7. > čt 7.7. > pá 8.7. > so 9.7.

Počasí:

celý týden bylo nádherně. Slunce pálilo a teploty se šplhaly nad 25° C.

Sobota 2. července 2011

Trasa:

domecek – Rozvadov – Heilbronn – kolem Mannheimu – Saarbrücken – Metz – Verdun – Stenay – Beaufort en Argonne
Highlights:
  • z domova jsem vyjížděla velmi časně – ve 4:45, ale cestou jsem přibírala ještě další cestující, takže definitivní odjezd z Prahy byl až v 6:15.
  • na Rozvadově jsme se sjeli se sekcí Burísci a Kominík + Matylda, ale společná jízda byla spíš přítěží, tak jsme dohodli sraz na parkovišti v Sinsheimu a jeli jsme si každý svým tempem.
  • za Sinsheimem jsme naši osádku ztenčili o Mamuta, kterého jsme vysadili u Rýna. Dál se rozhodl jet po svých a za ten týden za námi dojet na kole. Uvidíme, jak se mu zadaří chichichi.
  • u Saarbrückenu všichni odbočili přes Lucemburksko, já s Jitkou jsme to vzali klasicky Francií.
  • v cíli jsme byli v 18:45 jako třetí, krátce za námi přijela Jana s Láďou.
  • jako poslední dorazili Moraváci (heky, Leona, crow a Bartx s Myškou). Pro ty jsem ale musela dojet do Stenay, protože mírně zakufrovali. Jo holt Beaumont není Beufort a hlavně je mezi nimi 10 km. To se pak nelze divit, že když oni i já stojíme před kostelem, že se nevidíme chichichi.

Délka:

z Prahy mi to dalo 904 km.

Neděle 3. července 2011 - Dudelange alias Dudlíkov

Trasa:

dneska bylo rozhodnuto, že zajedeme k vaskovi s alvapinkou do Lucemburska. Sice by mnohým bodnul spíš odpočinek, ale vasek bude celý týden chodit do práce, takže už by nám krásy okolí svého domova nemohl ukázat.
Kudy jsme jezdili, to nedokážu rekognoskovat, ale ukázal nám toho víc než dost.
Highlights:
  • cesta autem byla trošku úmorná – hodilo to dobrých 90 km.
  • nejprve se sice vytvořila bikerská a cukrárenská sekce, ale dohodli jsme se, že vyjedeme společně.
  • vasek nás pak vozil po okolí tak důkladně, že se cukrárenská sekce ani nestihla odpojit.
  • byly kopce, byly treilíky, byly panorámata, byla rokle, kde se vasek zrakvil, bylo pivo a káva u hornického muzea, byla fotka na startu letošního závodu míru (v Esch) a nakonec byla i ta zmrzlina chichichi.
  • a kdybychom vaska neumírnili, že už fakt chceme zpátky, tak by nás po okolí "Dudlíkova" vozil snad ještě dnes chichichi. K večeru už se nám dělalo trošku špatně, když vasek zahlásil: "Jj, už jedeme domů, ale mohli bychom to vzít ještě tudy..." chichichi.

Délka:

kudy jsme se přesně motali, to dodnes netuším, ale byla to paráda a dalo nám to krásných 41 km.

Pondělí 4. července 2011 - La Ferte a Montmédy

Trasa:

Jsme v oblasti, kde za 1. i 2. světové války probíhalo mnoho bitev, tak se dneska koukneme k pevnosti La Ferte a pak dáme trošku historie a zajedeme se podívat na Montmédy.
Trasa na bikemap.cz.
Highlights:
  • ranní exhumace a odjezd se úspěšně podařila, takže jsme vyjeli někdy kolem půl desáté. Doma zůstala jen Leona s hekym, kteří se už zkrátka potřebovali vyspat chichichi.
  • prvních pár kilometrů byla pohodička podél řeky Meuse, ale za Inorem nám kdosi postavil do cesty kopec. I když kopec vypadá jinak, tohle byl krpál jako kráva... Ale vysápali jsme se na něj a za odměnu nás čekal úžasný sjezd do Malandry.
  • za vesničkou se mi podařilo slušně zakufrovat a vtáhnout všechny do polí. No jo, copak můžu za to, že v mapě byla nakreslená pěšina, co by krásná zkratka, ale v reálu tam byly jen ohrady s dobytkem?!? Crow75 hbitě dalekohledem ošmíroval okolní kopce a pak jen zoufale volal "TÁMHLE, TÁMHLE máme být, ne tady, TÁAAMHLE..." Ale to mi bylo jasné i bez dalekohledu chichichi. A co si o našem počínání myslel zemědělec na traktoru, který brázdil přilehlé pole, to bylo jasné i bez znalosti francouzštiny chichichi.
  • jo, bylo na čase předat velení crowovi75 a za chvíli jsme už stáli u pevnosti. Francouzi se ale ukázali v plné parádě – akorát se zavíralo, protože byla polední pauzička, a otevírat se bude až ve dvě... Že jsou tady turisti z daleka?!? No a co, přijdou jiní... A tak jsme si pevnost La Ferte prohlédli jen zvenčí, vyfotili jsme se s památníkem i bez památníku, navštívili jsme přilehlý hřbitov a jelo se dál.
  • nutno konstatovat, že francouzská nepohostinnost mnohé zaskočila, a to hlavně s ohledem na to, že nám začínala docházet voda a bříška se začínala hlásit o svůj příděl. Někteří si sice vzali skývu do kapsáře, ale přece jenom by posezení v nějaké estancii bodlo. No jo, jenže kde takové zařízení v liduprázdných vesnicích vzít...
  • ale i takovýto kolaps mužstva je k něčemu dobrý. Alespoň pro naši další cestu, protože jsem eliminovala dokopec, který byl původně v plánu, a zvolila jsem silničku vedoucí po úpatí. A že se teda po ní jelo parádně...
  • nicméně zázraky se dějí nebo se nad námi slitovala nějaká dobrá víla, zkrátka v Lamouilly se nám do cesty postavilo pekařské auto. Myslím, že paní pekařová takový kšeft už dlouho neměla a mít asi hned tak nebude chichichi. Byly koláče sladké i slané a byla i voda. A hned se nám jelo podstatně líp...
  • dalším cílem dnešního dne byly Montmédy – citadela majestátně se tyčící na vrcholu kopce. Výšlap to byl dost náročný, ale zvládli jsme to.
  • tady byla možnost navštívit místní katakomby, ale o to nějak nikdo nejevil zájem. Spíš nás zaujalo otevřené občerstvení, kde jsme si ve stínu mohli dát pivo a kafe. A když pivo, tak pořádné - proti místnímu pivu Orval byla plzeňská dvanáctka dětským pitím chichichi.
  • cesta zpět byla dost úmorná – když jsme přes dva kopce jeli sem, museli jsme přes ně i zpět. Teda byla tady jedna šetrnější varianta = jet po hlavní, ale to se nám tedy vůbec, ale vůbec nechtělo. Tuhle cestu zvolila jen Jana s Láďou, protože už toho dneska měli tak nějak dost. No a my ostatní, my jsme si namasírovaly svaly, sjeli jsme z Montméd do oudolí a začali jsme zdolávat první dokopec...
  • hned v počátku jsme potkali dvojici cyklistů-turistů sedících v pangejtu. Ze zvyku jsem se zeptala, zda jsou OK a odpověď "No!" mě okamžitě sundala z kola. Jak jsme se dozvěděli, čekali na policii, protože mladého muže srazilo auto a ujelo. Jen kus rozbitého skla z blinkru mu zbylo. Hmmm, tak ani tady není bezpečno... Jinak ale vypadal, že je OK a pomoc nechtěli, tak jsme popřáli "Goodluck" a pokračovali jsme v naší cestě...
  • ani druhé stoupání se neobešlo bez šrámu – tentokrát to ale byla moje prázdná dušička. Nicméně Kominík mě dofouknul a pak ještě cestou párkrát a dojela jsem na ní až "domů".
  • jak jsme nakonec zjistili, stoupání nebyla dvě, ale tři a před tím posledním jsme narazili na krásný zámeček. Jo, tak tady by se nám teda líbilo bydlet a užívat si života. No jo, jenže kde na to vzít...
  • ve Stenay jsem si ještě dopřála závěrečnou tečku. Zatímco ostatní ujížděli k "domovu", já jsem zakoupila v pekárně meruňkový koláč a v přístavní kavárně na břehu Meuse jsem dala kávu. Jaký tady byl úžasný klid. Žádný městský ruch, jen řeka a na ní pár pohupujících se lodí. Ufff, už jsem odpočinek potřebovala, přece jenom to dneska byla slušná nálož kilometrů...
  • k večeru jsme ještě zajeli na nákup – chleba a víno rychle docházelo chichichi. Nějak se nám totiž nedařilo zjistit, kdyže to vlastně ten pekař zajíždí do vsi a ráno "Marché" ve Stenay otevíralo až v 8:30, což bylo už dost pozdě.

Délka:

cca 70 km.

Úterý 5. července 2011 - Remeš

Trasa:

Dneska jsme kola naložili do aut a vyrazili jsme do Remeše. Jen heky osedlal silničku a za časného rána se vydal do Remeše po svých. Vždyť je to slabých 90 kiláčků chichichi.
Mně se tedy do Remeše moc nechtělo, protože stále byly živé mé vzpomínky z neuvěřitelně přecpané katedrály v roce 2007, ale jela jsem a nakonec jsem byla ráda, protože Remeš mě tentokrát příjemně překvapila. Žádné haldy túristů se nekonaly.
Highlights:
  • odjezd byl dnes stanoven na osmou a skutečně se zadařilo vyjet.
  • o mých navigačních schopnostech při snaze najít parking v Remeši raději pomlčím. Stejně není o čem mluvit, protože po vjetí do jednosměrky v protisměru se od nás osádky ostatních aut distancovali chichichi.
  • nakonec všichni nakonec logicky zamířili na parkoviště u místního marketu, které jsme míjeli hned na okraji Remeše. Tady jsme nechali auta a dál jsme pokračovali na kolech.
  • průjezd Remeší byl docela v pohodě a první zastávku – slavnou katedrálu Notre Dame – jsme našli bez obtíží. V roce 2007 tady byl stavební ruch a shon, teď bylo prostranství před katedrálou krásně upravené a klidné a klid byl i v samotné katedrále. Každý si ji prohlédnul podle svého a sraz byl kde jinde, než v kavárně na rožku chichichi.
  • a samozřejmě jsme neopomněli najít také usmívajícího se Anděla chichichi.
  • naší další zastávkou byla nejstarší památka v Remeši, kterou je vítězný oblouk Marsova brána. Dochovala se z období z římského starověku.
  • a další zastávkou mělo být muzeum automobilů, ale to by nebyli Francouzi, aby nepřekvapili – muzeu jsme našli celkem bez problémů, ale brána byla neprodyšně uzavřena. Ještě že Matylda měla sebou slovník, takže nám mohla přeložit, že ten zavírací den Mardi je jako na potvoru zrovna úterý. Ach jo...
  • dál jsme zvažovali návštěvu nějakého šampaňského sklepa. Vybrala jsem Taittinger, který jsme měli po cestě k bazilice Saint-Rémi (bazilika sv. Remigia). Museli bychom ale čekat hodinu na další prohlídku, a to se nám vůbec, ale vůbec nechtělo, a tak jsme prohlídku sklepa oželeli. Musím ale říct, že nás to ani nijak nemrzelo.
  • poslední plánovanou zastávkou byla jedna z největších bazilik – bazilika Saint-Rémi (bazilika sv. Remigia). Před ní byla velmi příjemná estancie, kde jsme se zasalašili, objednali si kávu a pivo a podle své chuti jsme brouzdali po okolí a prohlídli si, samozřejmě, i baziliku. Byla to opravdu monumentální stavba.
  • při odjezdu se nás pokusil heky zabloudit, když mi tvrdil, že východ, kam musíme jet my, je na severu, kam ukazovala jeho GPS na řidítkách. Svůj omyl ale pochopil dřív, než bylo nutno použít násilí chichichi.
  • ulice, kterou jsme odjížděli od baziliky, nám poskytla i pohled na odvrácenou tvář Remeše. Polorozpadlé zarostlé domy náležitě opatřené sprejovými sgrafiti dávaly tušit sídlo místních sqoterů a bezdomovců. Blíže jsme to ale nezkoumali a raději jsme šlapali do pedálů...
  • na křižovatce ale rumiště skončilo a za ní jsme opět narazili na luxus. Zaujala nás velmi zvláštní budova ve tvaru zámečku. Byla možnost strčit nos za bránu, tak jsme ho tam také hned strčili a zjistili jsme, že jde o šampaňské sklepy Pommery. Bartxovi s Myškou se dokonce podařilo proklouznout až do vnitřních prostor pro platící návštěvníky, které nám stihli vyfotit, než byli vyvedeni ochrankou chichichi. My ostatní jsme vše okoukli jen zvenčí, ale i tady se nám naskytla atrakce, kterou bylo možno si v rámci prohlídky zaplatit – otvírání šampaňského šavlí. Jo, tůristi jsou evidentně ochotni zaplatit si za cokoli a firma to evidentně poskytne, když za to zaplaceno dostane chichichi.
  • a tohle už byla naše opravdu poslední zastávka v Remeši. Pokud tedy nepočítám shopping v marketu, když jsme dorazili k autům chichichi.
I když jsme v Remeši neviděli všechno, co bylo v plánu, myslím, že jsme toho viděli hodně a osobně jsem ráda, že jsem se nechala přesvědčit a do Remeše jsem se ještě jednou podívala. Oproti roku 2007 jsem tohle město zase mohla vidět trošku jinak a hlavně jsem si mohla v klidu prohlédnout Notre Dam chichichi.

Délka:

autem cca 192 km, na kole cca 13 městských kilometrů. No a heky k tomu přidal ještě ranních cca 92 km na silničce.

Středa 6. července 2011 - Stonne a Sedan

Trasa:

Dneska byla moje tělesná schránka silně opotřebena, takže poslední, po čem jsem dnes toužila, byla jízda na kole. A zrovna byl v plánu výlet do Stonne, kde proběhla jedna z největších tankových bitev 2. světové války. No, nevadí, tam se dá dojet i autmo a nakonec jsem v autosekci nezůstala sama, ale přidali se také Burísci, Jana, Jitka a Bartx s Myškou.
Highlights:
  • cyklosekce odjížděla standardně kolem půl desáté – dnes pod vedením crow75.
  • autosekce vyjela o něco později. Také nebylo kam spěchat.
  • ve Stonne jsme se původně měli sejít s cyklosekcí, ale ta se zdržela kdesi v okolních lesích. Cesta prý nebyla až takový med, jak to vypadalo na mapě. Jednak bylo nutno občas cestu najít a jednak to bylo neustále s kopce do kopce. Zkrátka vůbec mě nemrzelo, že jsem dneska nechala kolo odpočívat chichichi.
  • ve Stonne jsme se zastavili u všech možných památníků a tanků, které tu byly, navštívili jsme památník, což bylo návrší s křížem. Byl odtud parádní rozhled. Podívali jsme se na hřbitov a do kostela. Jen muzeum a infocentrum bylo zavřené, ale to nás už nijak nepřekvapovalo...
  • naším dalším zastavením měl být jakýsi kostelík (alespoň podle mapy) Anc. Chartreuse du Mont-Dieu v lesích Forét Dom. Místo jsme našli a musím říct, že to nebyl kostelík, ale docela rozhlehlé a naprosto impozantní sídlo v anglickém stylu. Jen šlo, bohužel, o soukromý objekt, takže o jakékoli prohlídce jsme si mohli nechat tak akorát zdát...
  • naším posledním cílem byl Sedan a prohlídka místní pevnosti. Auta jsme nechali na okraji u nákupního centra, čehož využila Jitka a kulturu vyměnila za shoppování. Ale od toho dovolená je, aby si jí každý užil podle svého chichichi.
  • odpojil se i Bartx s Myškou, kteří se rozhodli nejprve poobědvat, a musím říct, že dobře udělali. My jsme se rozhodli jít nejprve do pevnosti, čímž jsme dobu našeho jídla posunuli až na druhou odpolední – to je ale, bohužel doba, kdy všechny restaurace zavírají na odpolední 1,5 - 2 hodinovou pauzu a nedají vám najíst, i kdybyste hlady na jejich prahu umírali. Jo, není nad Francouzskou pohostinnost chichichi.
  • prohlídka pevnosti ale byla fakt moc pěkná a přístupná byla docela velká část objektu. Trvalo nám více jak hodinu, než jsme prohlídkový okruh obešli.
  • na závěr jsme ještě obhlédli prodejnu suvenýrů, ale jednak to byly fakt neskutečné kýče, a pokud šlo o víno, sýry nebo džemy, tak to zase bylo neskutečně drahé. Z pevnosti jsme si tak odvezli jen vlastní (velmi pozitivní) dojmy a těch teda rozhodně nebylo málo chichichi.
  • při odchodu jsme ještě nahlédli do nádvoří, kde zrovna začínalo představení rytířských soubojů a docela nás překvapilo, že šlo o soubor Normani ze Slovenského Trenčína chichichi. Prý sem jezdí už skoro 10 let vždy na celé prázdniny. Jo, tak takováhle brigádička, ta by se mi také líbila chichichi.
  • no a to bylo ze zajímavostí tohoto dne asi tak všechno. Dál už nás čekala jen cesta k autu, shopping v marketu a cesta "domů".

Délka:

naše autosekce najezdila cca 100 km, cyklosekce dala 68 km a 1.040 v.m.

Čtvrtek 7. července 2011 - Douaumont a Verdun

Trasa:

dneska byl v plánu Verdun, resp. bývalá bojiště v oblasti Douaumont. K tomu snad není nutno ani nic dodávat. Jsme v blízkosti světoznámých bojišť, tak by byl hřích se tam nepodívat. Kola jsme ale i tentokrát vzali sebou.
Highlights:
  • auty jsme zajeli na parkoviště k hlavnímu památníku Ossuaire de Douaumont, kde jsme nechali auta.
  • jako první jsme, samozřejmě, navštívili osárium a já jsem tentokrát vylezla až nahoru do věže. Musím říct, že výhled byl parádní.
  • pak jsme vyndali kola a zajeli jsme k pevnosti Fort de Douaumont a do míst, kde původně stávala vesnice Douaumont. Nezažili jsme válku a nedokážeme si představit, co se za tím slovem skrývá za hrůzy a utrpení. Tahle místa ale na člověka dýchnout mrazivým dechem...
  • cestou od Fort de Douaumont k bývalé vesnici jsme nahlédli ještě do několika bunkrů, zašli k několika křížkům a heky si projel zákop na kole chichichi. No jo, no... A kam dál?!? No kam asi, když byla jedna hodina po poledni a u parkoviště byla otevřená restaurace...Hurááá, tady už na francouzskou pohostinnost kašlou a přizpůsobili se tůristům chichichi.
  • po obídku byl naší další zastávkou Tranchée des Baionnettes – památník, připomínající boje muž proti muži v zákopech.
  • poslední zastávkou na verdunských bojištích bylo muzeum Mémorial de Verdun. Původně jsem k němu chtěla sjet na kolech, ale nakonec jel jen heky a crow75. My ostatní jsme kola pěkně naložili zpátky do aut a sjeli jsme k muzeu autmo. Cestou jsme ještě zastavili u památníku generála Maginota. Když už jsme tady...
  • musím říct, že muzeum bylo velmi pěkné. K vidění byly nejen zbraně, ale i vozy, letadla, uniformy, různé osobní věci vojáků, vybavení zdravotníků (krabička KPZ s kofeinem a morfiem mě docela dostala...), chronologický přehled bitvy u Verdunu a další a další památky na události v této oblasti. No a kdo měl málo, mohl se ještě podívat na 22minutový film sestavený z autentických záběrů vojenských zpravodajů.
  • dojmů dneska bylo více než dost, takže se valná většina rozhodla k návratu na základnu. Já s Janou, Láďou a Burískama jsme ale sjeli ještě do Verdunu, kde jsme prošli pěší zónu v přístavu, ukázala jsem jim, kde je hospoda "U kouřícího králíka" a točí zde pravý český gambáč, zašli jsme k památníku Monumetauxmort, vystoupali jsme po schodech k památníku Monumentalá Victorie, prohlédli si Citadelu a navštívili jsme místní katedrálu. Ta mne docela dost zajímala, protože před 4 roky jsem u ní nabourala parkovací sloupek. Stála katedrála i sloupek chichichi...
  • a pak už jsme toho měli dneska konečně také dost...

Délka:

autmo 116 km, kolmo 5 km.

Pátek 8. července 2011 - "vokolo komína"

Trasa:

dneska jsme se zase rozdělili – bikeři heky, Leona a crow75 se rozhodli pro průzkum místních lesů, my ostatní jsme zvolili klidnější poježdění po okolních silničkách s hlavním cílem navštívit hřbitov amerických vojáků u Romagne-sous-Montfaucon a "kostel v kostele" v Mont-Devant-Sassey.
Trasa na bikemap.
Highlights:
  • cesta byla naprosto pohodová. Mírně se houpala a provoz na silničkách byl minimální.
  • v Tailly nás zaujala nízká stavba na "návsi". Zděná čtvercová budova, bez oken a bez dveří, uvnitř mělká čtvercová nádrž s čistou vodou a kolem ní volná kamenná plocha. Ne, nebyl to místní bazének pro neplavce, byla to "obyčejná" prádelna. V parném létě tady asi praní muselo být příjemné, ale v zimě bych si tady teda ruce ráchat nechtěla...
  • v cílové vesnici Romagne měl být podle mapy jen velký hřbitov amerických vojáků, ale až na místě jsme zjistili, že je tady toho k vidění mnohem víc.
  • hned na okraji vesnice byl hřbitov německých vojáků.
  • uprostřed vesnice jsme pak narazili na soukromé muzeum s občerstvením. Tak tohle byla naprostá bomba – zřejmě v bývalé stáji obyčejného venkovského stavení byla udělaná restaurace, která sousedila s jakousi hospodářskou budovou, a ta byla plná všech možných válečných artefaktů z 1.světové války. Zkrátka co kde pan majitel sehnal, to tady bylo. Za 5 euro jsme si mohli prohlédnout, co jsme chtěli a mohli jsme si na všechno i sáhnout. Neuvěřitelné. A kdo měl zájem, tomu pan majitel i povyprávěl...
  • prohlídku jsme završili kávou, pivem a někdo dal i salát s kozím sýrem. Všechno bylo naprosto vynikající.
  • a na závěr jsme nevynechali ani návštěvu hřbitova amerických vojáků, kvůli kterému jsme sem vlastně jeli. Kolik hřbitovů už jsme za ten týden viděli?!? Jsou stejné, a přesto je každý jiný...
  • z Romagne jsme pokračovali z kopce do kopce přes malé francouzské vesničky až do Mont-Devant-Sassey, kde jsme navštivili místní kostel. Celý týden se majestátně tyčil na úbočí nad silnicí, po které jsme jezdili auty a teď konečně jsme měli možnost podívat se blíž.
  • když jsem hledala informace o tomto kostele, všude byl označován jako "kostel v kostele" nebo "dva kostely". Musím říct, že mi to nebylo vůbec jasné, ale tady u kostela jsem vše pochopila. Na místě dnešního gotického kostela stával románský kostelík, který byl později gotickým kostelem "obestavěn". Zvenčí tak byla stavba v gotickém stylu. Uvnitř ale byla část původní románská a "současná" část gotická. Osobně musím říct, že jsem něco takového ještě neviděla...
  • dál byla původně ještě plánována návštěva a prohlídka Stenay, event. návštěva místního Muzea piva. Ale nějak jsme toho všichni měli dost, takže jsme nejkratší cestou jeli zpátky "domů". A jelo se velmi příjemně. Bylo to opět po francouzských vesnických silničkách a navíc furt a pořád s kopce chichichi.

Délka:

naše sekce "matka s dětmi" dala posledních cca 48 km, bikeři pak najeli cca 56 km.

Sobota 9. července 2011 - poslední zhasne chichichi.

Trasa:

Beaufort en Argonne - Stenay - Verdun - Metz – Saarbrücken – kolem Mannheimu – Heilbronn – Rozvadov - domecek
Highlights:
  • byl tady poslední den. Týden utekl jako voda, bágly byly zase zabaleny, auta naložena a už zbývalo jen zhltat těch několik stovek km zpátky domů.
  • já jsem opět odmítla jet přes Lucembursko a tentokrát se mi to docela vymstilo, protože hned ve Verdunu jsme zabloudili. Nebyl označen nájezd na dálnici... Chjo, na túristy tady fakt kašlou...
  • no a pak jsem mále zahrádku s koly zavěsila za ceduli na dálniční mýtné bráně. S koly na střeše jsem holt nebyla osobák, ale výškou jsem byla náklaďák... Ale řacha to teda byla slušná, né že né chichichi. Kola i my jsme to ale ustáli v pohodě a dál už jsme dojeli domů bez karambolů.
Díky všem za velmi příjemnou společnost a třeba zase někdy někde příště chichichi.

Délka:

935 km.
logo na hlavní stránku copyright © vrstevnice 2013