« na kalendář

neděle 24. dubna 2011

Poslední předoperační...

Fotky:

 na rajčeti

Trasa:

 Mladá Boleslav (Olympie) - káva u Mekouše a pak do centra, kde jsme chvíli hledali cyklotrasu 8148 podél říčky Klenice. Ale podařilo se chichichi
cyklotrasa 8148 - Řepov, kde byla zastávka na první pivo - tady to byly Svijany.
Kolomuty - Březno - Dlouhá Lhota - Bechov - Rohatsko, kde jsme definitivně vyjeli z polí na asfalt. Nutno říct, že přes vesnice je tahle cyklotrasa pohodová, ale mezi vesnicema jsou to polňačky se vším všudy. Byli jsme slušně vydrncaní a takže když do zastávky akorát přijížděl vlak, dlouho jsme neváhali a nastoupili jsme... Sobotka, což byl cíl naší dnešní cesty. Původním záměrem bylo podívat se na Humprecht, ale celkový dojem z tohoto místa nás k návštěvě zámku vůbec, ale vůbec nelákal. Kousek směrem k zámku jsme sice popojeli, ale když jsme se opět ocitli v šutrech a výmolech, otočili jsme kola a sjeli jsme k restauraci u nádraží na obídek, kávu a čajík. A fakt jsme se dobře najedli...
Trošku napětím byl pro nás zpáteční vlak - v jízdním řádu na netu jsem našla, že v 15:50 jede osobáček do MB. V informacích na nádraží jsem ale nic takového nenašla. Resp. vlak v 15:50 jel, ale POUZE v pracovní dny. Nakonec ale přijel a bylo to fakt překvápko. Byl to historický vlak s názvem Boleslavský motoráček. Do tohoto okamžiku nikdo z nás netušil, že existuje nějaký KŽC (Klub železničních cestovatelů), kteří spravují (nebo vlastní?!?) několik starší vláčků motoráčků a snimi pořádají výletní jízdy.
Vůbec jsme to netušili, tak jsme v první chvíli mysleli, že jsme se zbláznili. Prvním šokem byla průvodčí - její uniformu jsme nebyli schopni identifikovat a pokud by nás neoslovila, ani bychom ji mezi lidmi neidentifikovali. Kola nám nacpali do posledního vagónku někam za strojovnu. Okna byla ještě na kličku a mezi vagóny byl takový ten průchod s plůtkem chichichi. To jsem v životě v reálu neviděla, natož abych měla možnost se po tom projít. No a vrcholem byl barový vůz s nefalšovaným barem, Postřižínským pivem a se specielními stolečky, aby sklenice a kelímky nepadaly chichichi.
Vláček to docela sfištěl a byla to velmi příjemná jízda chichichi.
Mladá Boleslav a kouzlo nechtěného pokračovalo. Prvním nevšedním zážitkem byl nádražní výtah - po celou dobu jízdy se muselo držet tlačítko nahoru, jinak se kabina zastavila chichichi.
Pak jsme chvíli zmatkovali, protože jsme vůbec netušili, ve které části MB nás vlak vysadil. Orientačním bodem tady sice bylo Bondy centrum, ale když jsme nevěděli, kde to je, tak jsme se podle něj moc neorientovali. Jediné, co jsem vyčetla z kompasu bylo, že musíme na jih, ale tam žádná cesta nevedla!!! Rozhodli jsme se proto vyjet jedinou možnou ulicí a dál se uvidí, ale v tu chvíli se nám do cesty postavilo
Muzem Škoda chichichi, které nás zlákalo k návštěvě. Vzhledem k tomu, že zavírali za necelou půlhodinku, bylo po nás žádáno jen snížené vstupné a kola jsme si mohli odložit do šatny. Bylo to ale fakt velmi příjemné zastavení.
Od muzea jsme to pak vzali směrem na Jičín a cestou k Olympii jsme ještě stihli dát cukrárnu. Mňam chichichi.

Délka:

 25,7 km - nebylo to dnes prostě o výkonech chichichi.
Z počátku to sice nevypadalo, v Sobotce to dokonce vypadalo na naprostý kolaps, ale nakonec se z dnešního výjezdu vyklubal docela příjemný výletík plný překvapení chichichi.
logo na hlavní stránku copyright © vrstevnice 2011