sobota 9. dubna 2011

První jarní literární cyklovyjížďka
s kocourem Mikešem...

Pozvánka:

Fotky:

Počasí:

Sraz:

Vlak:

Trasa:

, odkud jsme původně měli jet přes hory, přes doly do Hrusic a zpět do Říčan pak cestou "Kocoura Mikeše". Kdo neví, tak je to cesta vytvořená podle literární předlohy Josefa Lady "Mikeš" - konkrétně podle částí "Jak šel Mikeš do světa" po té, co rozbil krajáč se smetanou, a "Jak šel Mikeš s Pašíkem na pouť do Mnichovic".
Protože se ale někteří chtěli v Hrusicích odpojit, bylo rozhodnuto jet "kocoura Mikeše" z Říčan do Hrusic, to znamená po zpátku. Vypadá to jednoduše, ale tak snadné to nebylo. Ony jsou totiž všechny cedulky po cestě směrovány pouze pro směr z Hrusic, takže jsme občas některou přehlédli... . Ale na druhou stranu to zase pak nebylo až tak fádní putování .

Říčany náměstí a "poslední" 12. cedule "Konec putování". Tady se totiž Mikeš přidal k cirkusu Kludský, se kterým se pak dostal až do brandýsa.
To naše putování tady ale začalo, tak hurá na cestu. Začátek moc úspěšný nebyl. Cca 500 metrů od náměstí jsme prvně zakufrovali, když se vedení ujal Tomáš s Kázou, nabrali rychlost a hledání cedulek jim bylo dost fuk... Takže jsme si záhy vyjasnili, že pančelkou je Dana, jede se po stopách Mikeše a vyrazili jsme spořádaně dál...

Chvíli jsme jeli městem, chvíli kolem rybníka, chvíli lesem a byli jsme ve Světicích , kde bylo 11. zastavení "Starostovic Mícinka". Tady se totiž Mikeš nechal napálit starostovic kočkou Mícinkou.

Po silnici do Tehova, kde nás kousek za vsí čekalo 10. zastavení "Mikeš ukraden". A jak jinak než cikány. Ale naštěstí byl hned ráno zachráněn četníky, tak jsme mohli putovat dál...

A zase chvilku lesem, kousek do kopce... teda do slušnýho krpálu... a byli jsme na Klokočné u 9. zastavení "Mikeš straší", protože se tady hladový Mikeš pokoušel žádat o něco k jídlu, ale jak promluvil, všichni před ním utekli.
Víc než Mikešovo strašení nás ale zajímalo strašení našich žaludků. Hospoda byla ještě zavřená, a tak jsme využili prvního sluníčka a vytáhli zásoby ze svých kapsářů. Jen chvilkama nás v seanci rušil odér vypuštěné nádrže, kterou místní vlastnoručně drbali rejžákama. To bych teda dělat fakt nechtěla...

Z Klokočné jsme pro změnu jeli do kopce, kde na nás nad vsí čekalo 8. zastavení "Babička s nůší". Tu unavený Mikeš potkal a do nůše si tajně vlezl a nechal se kousek nést. Na oplatku pak svými drábky zahnal zloděje, který chtěl babičce z nůše krást.

A ze silnice zase hurá do lesa a za chvíli jsme byli před Struhařovem u 7. zastavení "Struhařovská pastvina". Tady promrzlého Mikeše totiž pasáčci pozvali k ohýnku aby se trošku zahřál.
Blížila se pomalu 12 hodina, a tak bylo rozhodnuto o hospodě. Trošku jsme si sice bloudli - jízda podle cedulí dnes pro nás prostě nebyla nejsilnější stránkou, ale nakonec jsme našli . A byl čajíček a pivo a káva a polívka a vůbec - zaplnily jsme si žaludky a mazali jsme zase dál. Teda nejdřív sebou při sjezdu schodů řízla Bětka, pak ji následoval Káza a pak se vedení ujal Tomáš, takže jsme co... takže jsme pro změnu zakufrovali .

Jen jsme našli tu správnou cestu, Lukáš sebou říznul o zem, pak jsme si pod vedením Tomáše a Kázy ještě trošku bloudli v polích, ale 6. zastavení "Setkání s husopaskou" jsme neminuli. Je to místo, kde Mikeš potkal husopasku Mařenku Kudláčkovou ze Struhařova, která byla děsně chytrá a věděla, že kocourci nemluví a že tady ještě Mikeš ve světě není...
Na tohle setkání se nejvíc těšil Tomáš - husopaska Mařenka byla pro něj velké lákadlo. Ale kde je konec husopasce... Za to výhled tu byl parádní...

Od "husopasky" jsme sjeli na silnici před Myšlínem a hele, další - už 5. zastavení "Hladový Mikeš". Tady u dvora Myšlína se hladový Mikeš vymotal z lesů na Koženém vrchu.

Přes Myšlín jsme sjeli po silnici do Mnichovic na náměstí, kde bylo 4. zastavení "Mariánská pouť", na kterou šel Mikeš s Pašíkem.Dneska tu ale nebyla pouť žádná, tak jsme jeli dál.

Z Mnichovic jsme vyjeli po silnici a měli jsme se držet ŽTZ. Do čela se ale dostal Tomáš, takže jsme co... ano, je to již skoro trapné, ale opět jsme zakufrovali. Jo, jak má Tomáš pod kolama asfalt a šlápne do pedálů, tak nevidí vpravo, vlevo . Na konci Mnichovic se ale naskytla možnost vrátit se na původní ŽTZ, takže jsme začali stoupat do kopce. Taktně pominu okamžik, kdy jsme se ocitli na ŽTZ a Tomáš s Kázou se neomylně vydali po asfaltu... Samozřejmě špatně... Hlavně že pořád cosi mleli o tom, že chtějí do terénu . Bystrému oku ale neuniklo, že jedou špatně, takže jsme začali stoupat na Kožený vrch. Nejdřív to šlo, ale pak to teda byl slušnej krpál lesem přímo vzhůru.

Kožený vrch a další, už 3. zastavení, překvapivě s názvem "Kožený vrch", přes který šel Mikeš z Hrusic do světa.

A konečně jsme jeli s kopce. Tomáš tentokrát nebloudil, ale ustlal si v jehličí a jinak to byla pohoda. U výjezdu z lesa na silnici bylo předposlední 2. zastavení "Stará cihelna" umístěné nedaleko cihelny, kolem níž šli Mikeš s Pašíkem na pouť do Mnichovic.

No a odtud už to byl po silnici jen 1,5 km do Hrusic. Čekala nás příjemná hospůdka, kde grilovali výborné masíčko. Jen mě odmítli uvařit čajíček, takže jsem vzala zavděk svými zásobami. Ale i přesto jsme byli všichni spokojení. Jen mě teď tak napadá, že jsme vlastně neviděli 1. zastavení "Pohádkové Hrusice". Ikdyž pro nás vlastně ty Hrusice byli pohádkové i bez cedule . Zastavení stejně jen stručně seznamovalo se vsí Josefa Lady a s tou jsme se, myslím, seznámili dostatečně .
Kam se vydat z Hrusic, na to bylo několi názorů. Nakonec ale zvítězil návrh zpět do Říčan. Bětka s Lukášem jeli k Sázavě a my ostatní jsme se vydali k severu.

Původně jsme chtěli vyjet po ŽTZ, ale až u zastavení "Stará cihelna" jsem zjistila, že moje kartografie nějak neodpovídá současně značeným trasám. Nebyla to ale žádná trága - na ŽTZ jsme za chvilku dorazili a byla to místy fakt výživná cesta, ale krásná.

Po silnici do Třemblat a Zvánovic a dál po MTZ přes Holý vrch až na ZTZ. Cesta byla fakt pestrá. Chvilku pohoda, chvilku crossík, chvilku do kopce, chvilku s kopce. Ale ještě nikdo z nás tyhle cesty nejel a byly fakt úžasné. Osobně doporučuji vyzkoušet.

Z rozcestí Jedlice jsme to vzali po ŽTZ, což je příjemná asfaltová cyklotrasa vedoucí až ke hlavní silnici Říčany - Mukařov.

Z hlavní Říčasnké jsme si našli jakousi lesní cestu, po které jsme dojeli až na ZTZ vedoucí ke koupališti Jureček. Místní restaurace je nádherně zrekonstruovaná, a tak jsme tu dali poslední občerstvení - pivo a čaj.

Tomáš s Danou se pak vydali do Prahy po svých, já s Kázou jsme odjeli na nádraží na vlak - přece jenom, nic se nemá přehánět .

Délka:

Dneska to byla paráda. Objevili jsme v okolí Říčan pár pěkných cest a i když sem tam trošku foukalo, dalo se jet bez problémů. Tak zase příště.