090418pozvanka

sobota 18. dubna 2009

OkoBrBezBu...

Rok se sešel s rokem a byla tu zase tradiční jarní akce BBCC - Okoř, při které jsme se tradičně sešli u ZOO, tradičně jsme na nikoho nečekali, tradičně jsme jeli přívozem, dál jsme tradičně jeli cestou, kterou jsme ještě nejeli, tradičně jsme dojeli na Okoř, kde jsme tradičně nechtěli jíst a tradičně jsme tam stejně jedli a netradičně jsme navštívili Vašavky, netradičně jsme zakončili u BRtschJájů a netradičně BEz BUřtů, protože už je stejně nikdo nejí . Ale všechno hezky popořádku .

Pozvánka na BBCC

Fotogalerie na BBCC

Sraz: tradičně u ZOO a to v 9:45 hodin, abychom měli čas se v klidu přivítat. Nakonec jsme ale čekali na Honzíka Horkého, který nejprve volal, že mu všechno ujelo, tak se o 10 minut opozdí a pak volal smutně od lávky, že tam už nikdo není a že jede domů... Jasně, že jsme na něj počkali a on už si snad příště bude pamatovat, že vstup do ZOO je o kus dál za lávkou .

Trasa: prostě z Tróje na Okoř a zpět . Jak jinak. Ale to bych vynechala návštěvu Levého Hradce a Vašavek, což by byla škoda. Takže z Tróje klasicky do Klecánek k přívozu a přívozem na druhou stranu. Dneska jsme měli loď celou pro sebe, tedy pokud nepočítáme cyklistku z Austrálie, která byla v Česku na návštěvě u dcery a vyjela si na trip kolem Prahy.

Od přívozu jsme ale nejeli do Tichého údolí, nýbrž jsme to vzali dál po proudu po ZTZ a to až ke kostelíku Levý Hradec, odkud byl úžasný výhled do údolí Vltavy. A ten kopec, nahoru, ten jsme všichni vyšlapali jedna báseň. Dodatečně jsme se za to ale pochválili až když jsme viděli, jakou výšku jsme se to vysápali.

Jo a ještě jsem našla, co je to ten "dušník", když už o něm byla zmínka na informačním panelu a staral se o místní kostel.

Z Levého Hradce jsem zamýšlela sjet lesní cestou do Úholiček a pak po silnici do Velkých Přílep, ale cesta se velmi těžko hledala, takže po krátkém crossu přes vrch Řivnáč, kde bylo mimochodem kdysi také hradiště, jsme sjeli na okraj Roztok. V tu chvíli bylo jasné, že na rozcestí za Levým Hradcem jsme neměli jet vlevo, ale vpravo, ale o další crossové experimenty nikdo nestál, navíc začalo krápat a tak jsme hezky po silnici dojeli do Velkých Přílep k Vašavkám, kde jsme měli velmi příjemnou povinnost a to zapít Marušku Kellerovou, která se narodila ve čtvrtek 16. 4. 2009 a tím pádem znemožnila svému drahému otci, aby se s námi zúčastnil letošní Okoře. Ale abych jí zase moc nekřivdila, když je na světě jen pár dní - větší podíl na tom měla skutečnost, že se Brtsch s Vaškem původně bavil o jiném termínu než se nakonec Okoř jela...

U Vašavek jsme se více jak hodinku zdrželi, protože Marušku bylo nutno pořádně zapít a sud vychlazeného Staropramenu čekal jen na nás . Jestli ale padl celý, to netuším... Určitě jsme se mu ale řádně podívali na obsah, jen co je pravda .

Mezitím se ale venku pěkně ochladilo a sem tam padla i nějaká ta kapka, ovšem dalo se to přežít. Co se ale přežít nedalo, to byla hladová psychóza, která naše řady zachvátila. Pokud si však myslíte, že největší hlad měl Brtsch nebo Mamut, tak jste teda na těžkém omylu. Největšími hladovci byli ti nejhubenější, tedy Machna, Tomáš a Honzík Horký. Samozřejmě nečetli propozice, takže až nyní se dozvěděli, že si sebou měli vzít do kapsy skývu, páč se nikde cestou neplánuje oběd. Nicméně ostatní se se svým hladem velmi rádi přidali a tak se zastavilo u první hospody. Hospoda vypadalo velmi příjemně, ale to bylo asi tak všechno. Paní servírka nás velmi rychle donutila k ústupu, když nám oznámila, že teď přijelo asi 40 lidí, takže na jídlo budeme čekat pěkně dlouho. A to byla hospoda víc jak poloprázdná. Jo, takhle se dělají v ekonomické krizi obchody...

Naši tři hladovci již odmítli jet dál a vrátili se do Přílep do jiné hospody, my ostatní jsme ale pokračovali až na Okoř. Je fakt, že díky našim prázdným žaludkům cesta velmi rychle odsejpala a nikde se zbytečně nezastavovalo. Hned z kraje Okoře jsme pak po krátce rozvaze zasedli ve Family Hotel Okoř a móooooooooc dobře jsme udělali. Prostředí výborné, obsluha rychlá a jídlo vynikající.

S plnými bříšky už nebyl problém zajet k hradu Okoř, kde jsme tentokrát nenavštívili cukrárnu, za to jsme pod hradem navštívili mini pouť, kde nás zaujala mechanická střelnice. A pak taky nafukovací balónky . Ten můj ale nepřežil ani do Tuchoměřic. Nějak ho dostal větrný poryv od projíždějícího auta. Šleha to ale byla, jen co je pravda. Až jsem poskočila na kole .

Z Okoře jsme už jeli silniční klasiku - Lichoceves - Tuchoměřice - Přední Kopanina, kde jsme udělali poslední zastávku u jedné z nejstarších rotund. Dál jsem plánovala jet po cyklotrase do Šárky, ale nějak jsem se netrefila, a tak jsme to vzali po Horoměřický. Dost hnus, ale co se dalo dělat. Nakonec jsme ale na křížení cyklotrasy dojeli a zatímco já jsem teď už bezpečně chtěla zamířit do Šárky, Brtsch využil naší oslabenosti a pod záminkou, že zná zkratku, snažil se nás vlákat do pole plného bahna. Evidentně jsme na jeho vkus byli dneska móoooooc čistý. Uvěřil mu ale jen Tomáš. My ostatní jsme sledovali jejich snahu o průjezd údajné cesty kolem pole a když jejich kola začal mít takové bahenní nábaly, že to bylo vidět ze silnice i bez brýlí, otočili jsme se a původně zavrženou cestou jsme sjeli do Šárky a do tunelů pod Kladenskou a pak furt pryč s kopce dolů až k věznici a ještě kousek dál k BrtschJájům, kde už na nás čekalo jídlo a pití a roztopil se krb a v pořadí XII. akce Okoř začínala být pomalu již minulostí .

Délka: plánovala jsem maximálně 50 km a tachometr mi ukázal 51 km. Takže já byla v limitu .

Okoř se opět vydařila, jen co je pravda. Všem móoooooooooooc díky za příjemnou společnost a doufám, že se v letošním roce uvidíme častěji než v tom loňském .