081019

neděle 19. října 2008

Necyklo Brdy...

Turistika mě poměrně nadchla, takže jsem přijala pozvání i na druhý tréninkový výlet sekce Javorníky - tentokrát někam na Brdy. V průběhu týdne byla teda moje účast velmi ohrožena, protože v neděli jsem se pokusila o nějaké podzimní práce na zahradě, což se u mých zad nesetkalo s pozitivním výsledkem. V pondělí a v úterý jsem to pak ještě přiživila v práci manuelní dřinou při třídění materiálu z koníka, no a ve středu jsem nekompromisně zůstala ležet doma se zablokovanými zády... Ve čtvrtek si na mě ale zacvičila moje ortopedka a tak jsem do neděla byla zase v pohodě a mohla jsem vyrazit .

Trasa: Dobřichovice nádraží - MTZ, kterou se nám ale již po 50ti metrech !!! podařilo ztratit. Za pomoci domorodců jsme ji záhy zase našli, ovšem naše radost netrvala dlouho - ani ne po 500 metrech jsme zjistili, že sice směr držíme správně, ale námi zvolená lesní cesta tedy rozhodně značená není. Poslední, co jsme si pamatovali bylo, že MTZ odbočovala prudce vpravo, kam my ovšem neodbočili . No nic, cesta lesem byla příjemná a protože jsme stoupali na hřeben Brd bylo jasné, že v nejhorším narazíme na hřebenovou červenou, kterou jsme stejně pro další cestu potřebovali. Takže nebylo nutno se znepokojovat a stoupali jsme dál až jsme narazili na ŽTZ - tu jsme teda měli v plánu až pro sestup, ale nevadí, prostě jsme to operativně změnili. Po ŽTZ jsme došli až na rozcestí s ČTZ a po ní na Černolické skály. Teda musím kajícně přiznat, že se nám v jednu chvíli podařilo ještě jednou bloudnout, ale tam to bylo fakt blbým značením - ačkoli se cesta stáčela prudce vpravo, značky na nic takového neupozorňovaly. Naštěstí jsme to ale zjistili velmi brzy, takže jsme šťastně dorazili až na skály nad Černolicemi, kde jsme v podzimním slunci dali obědový piknik s výhledem na okolní, podzimem zbarvené, lesy. Teda na oběd byla jen mrkev a chleba se sýrem, ale na těch sluncem zalitých skalách nám chutnalo náramně . No a pak už to byla celkem nuda - po silnici do Všenor a cestou podél kolejí do Dobřichovic, kde jsme v hospodě u nádraží dali ještě závěrečnou kávu a čaj a rozjeli jsme se zase do svých domovů .

Délka: z původně plánovaných cca 15 km bylo nakonec "jen" 7, ale na příjemný podzimní výletíček to bylo tak akorát .

Po týdnu dešťů byl dneska nádherný podzimní den a tak jsem móooooooc ráda, že jsem nakonec mohla vyrazit na tenhle výletík. A to i proto, že jsem si tím dnešním výšlapem ověřila jednu velmi a to velmi důležitou věc - kolo a pěší výlety dělají mým zádíčkům vysloveně dobře, ovšem domácí a jakákoli jiná manuelní práce jim vysloveně nesvědčí .