|
sobota 28. června 2008
Amerika s Toopem...
S
Toopem chci vyjet už asi dva roky a
konečně to vyšlo. A byl to fakt super výlet
 .
Pozvánka:
ke stažení ve formátu
Foto:
od
Toopa
Video:
od
Toopa (6,39 Mb)
History:
od
Toopa
Lomy Amerika:
* z
Wikipedia
*
www.lomy-amerika.cz
Sraz:
v 9:00 u vestibulu stanice metra B Stodůlky - nakonec se tu
sešlo neuvěřitelných 14 lidí, z nichž někteří, stejně jako já, jeli s
Tomem dneska poprvé.
Trasa:
začátek byl pohodově silniční Stodůlky
- Jinočany, to bylo tam, co pro nás Tom vynutil v "Ciboušově
zatáčce" přednost před plně naloženou Scanií s vlekem
.
Je teda fakt, že my byli na hlavní, ale já bych tu odvahu v danou chvíli
teda neměla...
- Dobříč - Tachlovice, to bylo tam, co nikdo nesledoval
značky a vylítli jsme z vedlejší na hlavní, což trošku rozhodilo
postaršího řidiče Favorit a to až tak, že na nás začal hulákat (pozdravy
to asi nebyly...
)
a pak si při rozjezdu zapomněl zavřít dveře od auta
- Kuchař, to bylo tam, co se nestalo vůbec nic
- Trněný Újezd, to byla ta vesnice, před kterou jsme museli
zdolat první dokopec dnešního dne - Kozolupy, o
kterých někteří nevěřící Tomové tvrdili, že jsou jen na Sázavě a pak
kousek za vesnicí zlákali děvčata na třešně, zatímco na ně ostatní marně
čekali na horizontu
-
Velká Amerika (virtuální
prohlídka) - k té snad ani není co dodat. Mystická a famózní
Velká Amerika. Prostě byly vyhlídky a kochání a koupání a taky trošku té
reality v podobě bahýnka na našich kolech. Jen společné foto se nějak
nezadařilo zrealizovat. Tak snad jinde - po
ŽTZ, která v
mé postarší mapě záhadně vůbec nebyla... -
lom Mexiko, který nám Tom
popsal slovy: "je to jako Velká Amerika, ale v malým provedení a dole je
bažinatá louže a bagr..."
.
Tak jako Velká v malém provedení to bylo, bažinatá louže byla taky, ale
bagr, ten teda chyběl. A přitom jsme se na něj vysloveně těšili
.
Z Mexika nás pak čekal jediný dnešní off-road úsek - lesní pěšinou přes
kamení dolů a přes pole nahoru a byla tu
Malá Amerika, u které jsme
se ale už dlouho nezdržovali, protože už nám víc než v malé míře kručelo v
bříškách - sjezd na Karlštejn k restauraci
Pod dračí skálou - kudy
přesně jsme jeli, to netuším, ale je div, že se nikdo cestou neztratil.
Prostě drželi jsme jižní směr a vyšlo to
.
Restaurace sice na první pohled vypadala beznadějně obsazená, ale jen se
tam rozhlédnul Tom, tak nějak se uvolnily dva stoly, takže jsme mohli
zasednout a konečně tu byl OBĚD a pivo a kofola a... moje porce
čajů
.
Všichni se dobře najedli, ale jak se bříška plnila, začala nás ovládat
lenost a plány dojet do Berouna braly za své. A když konečně bylo
rozhodnuto, že se jede do cukrárny v Dobřichovících, padlo definitivní
resumé HURÁ NA BEROUN !!! a tak jsme jeli na Beroun
.
Je ale fakt, že by to byla ostuda ten kousek podél Berounky nedojet...
- Srbsko -
lom Alkazar (a trošku
učený popis lomu ze stránek
geospeleos), kde chtěl Tom udělat
společnou fotku, ale chrti už na nás čekali v Berouně na náměstí, tak se
nefotilo
- Beroun náměstí, kde se slibovaná cukrárna změnila
na zahrádku s kávičkou, závinem, palačinkou a zmrzlinou. Ale abych
nekřivdila - restaurace byla příjemná a štrůdlík i to ostatní bylo výborné
.
Tom učinil další pokus o společné foto, ale zase se zjistilo, že Jáňa s
Jožkou už odjeli vlakem... Jo, je to práce udržet tolik lidí pohromadě
.
Ale
foto jsme nakonec udělali i bez těch
dvou...
Z Berouna už zvolil cestu zpět
ku Praze každý podle své chuti, síly a nálady. Někdo šel na vlak už v
Berouně, někdo se oddělil v Karlštejně. A skupinka chrtů odchrtila s tím,
že už nebude nikde stavět. No a tak jsem v průběhu cesty zůstala sama s
Tomem a Petrou a v Praze se k nám přidala ještě Hanka. Společně jsme dali
závěrečné pivo a čaj na Kampě U Černýho orla a kolem desáté jsme se
rozjeli do svých domovů.
Délka:
mě to hodilo cca 100 km. Trasa
Stodůlky - Beroun - Baranďák pak mohla mít cca 75 km.
Počasí:
tak to nám teda vysloveně
přálo. Sluníčko se sice občas schovalo za mraky, ale teplota byla tak
akorát. Jen ten teplý větřík nám mohl více pofukovat do zad, jenže to
bychom si pak snad ani neměli na co postěžovat.
Všem moc díky za skvělou
společnost a Tomovi za krásný výlet. A zvlášť za citlivý výběr trasy.
Rovinatější cestu (zvláště ze Stodůlek na Ameriku) už snad ani vymyslet
nejde
.
Díky a zase někdy na kole
AHÓOOOOOOOJ!!! Ráda jsem Vás všechny poznala
.
|
na