|
sobota 1. března - neděle 2. března 2008 Masopustní...
tak tuhle akci měl na svědomí
Jiřík Junků a Machna a byla to rozhodně akce nezapomenutelná
Nejprve pár fotek od Tomáše a teď to ostatní... Původně jsme měli poměrně Velké plány: * o sobotním dni - cyklistika po okolí pod vedením Machny a Tomáše
* sobotní večer - ples v estancii
U Šámalů - lístky je nutno
zajistit si individuelně na telefonu 731 961 410, jo a je vítáno
oblečení 30tých let
* o nedělním dni - pro zájemce cyklistika po okolí pod vedením Machny a Tomáše
Ale jak už to tak bývá - člověk míní, ale pak je prostě všechno jinak
Někdy v pondělí Machna zjistila, že sobotní ples U Šámalů nebude, protože naše rezervované lístky prostě prodali... Pak onemocněla Darja, tak že prý přijede až v sobotu večer... Pak se rozhodla i Machna s Tomášem jet až v sobotu ráno... Pak začala být předpověď počasí taková nijaká, takže já osobně jsem byla rozhodnuta nechat kolo doma a vytvořit pěší sekci... Pak onemocněl Tomáš a rozhodl se rozšířit pěší sekci... No a pak meteorologové ohlásili na víkend trošku silnější větřík s názvem orkán Emma a doporučili držet se doma a když už musíme ven, tak se nezdržovat nikde, kde by se dalo přijít k úrazu, tzn. vynechat pobyt v lese a minimalizovat jízdu autem...
Pod vlivem vývoje povětrnostní
situace zůstal doma Jiřík s Darjou a Tom, ale my silnější jsme se přece
jenom vydali na cestu. Je teda fakt, že na dálnici to trošku házelo, ale
nebylo to nic dramatického. První náraz orkánu přišel po půl desáté, ale
to jsme naštěstí akorát trávili snídaňovou pauzičku na pumpě mezi
Brandýsem a Mladou Boleslaví, kde jsme vlastně byly, díky přerušení
elektriky, bezpečně uvězněni
V Mnichově Hradišti jsme
opustili dálnici a projížděli jsme úžasným údolím říčky Mohelky. Kochali
jsme se tak, až jsme zcela přehlédli průjezd Bohumilčí. No ale to neva - v
Českém Dubu nás Machna obrátila zase zpět a pro jistotu ještě
signalizovala před barákem, abychom to zase nepřejeli
Kola i pěší túru jsme jednohlasně zavrhli a z válečné porady vzešel jediný konstruktivní návrh - jedeme na oběd do sousední vsi. Při ovárku, gulášku a Svijanském pivu se to pak přemýšlelo mnohem lépěji, takže bylo rozhodnuto vyjet do Liberce do Botanické zahrady. Tomáše jsme nechali doma, aby topil a léčil se, no a naše skupinové torzo vyrazilo do velkoměsta severu. Autoturistika byla dnes vysloveně nejlepší volbou. Přes okna nás hřálo sluníčko, nebe bylo vyfoukané do čista a výhled na Ještěd i panoramata Českého Ráje byl nádherný. Jen se nesmělo vozidlo opustit, jinak se člověk stal okamžitě zajatcem všudypřítomné Emči. A byli jsme v Liberci - teď vám to asi přijde jako nuda - prostě přijeli do Liberce, koukli do Botanické zahrady a jeli zase domů... No jo, jenže to by se nejdřív muselo vědět, kde ta Botanická zahrada je a pak by v autě nesměli sedět takový dva navigátoři jako Mamut s Machnou...
Nejprve jsme sázeli na to, že Botanická přece bude značena směrovkama.
Omyl... Jediné značení, které v Liberci neomylně najdete jsou cedule
"sever", "jih", "východ", "západ". Proč?!? To jsme teda nepochopili, ale
bylo nám jasné, že tady se teda bez kompasu rozhodně neztratíme. Pak
někoho napadlo, že Botanická bude určitě poblíž ZOO a hurá, na tu jsme
šipku objevili. Ovšem vyhráno jsme teda rozhodně neměli. Hustota směrovek
byla pro nás tak nějak nedostačující, takže ke každé šipce jsme se vraceli
minimálně 2x, znovu jsme detekovali zda jedeme správným směrem a zkoušeli
jsme i směry jiné. Mamut dokonce vyměknul natolik, že se chtěl ptát
pocestných, ale nebylo mu to zatím umožněno. Zoufale pak křičel z okénka
"ZOO!!! ZOO!!!", ale rady se stejně nedočkal
No, nebudu to zdržovat, zkrátka
po úporném snažení jsme ZOO našli, ale
Botanická nějak nebyla. Za to my se ocitli definitivně v úzkých a protože
zrovna šla taková pěkná pocestná, umožnili jsme konečně Mamutovi zeptat
se. Její rada ale vyšla nakonec nastejno se značením. Ačkoli jsme jí
poslouchali všichni tři a pozorně, záhy jsme zjistili, že není vůbec
jasné, kam vlastně máme odbočit. Tak jsme si projeli ještě jednu vilovou
čtvrť a protože jsme šikovný, tak jsme nakonec našli
A byly masožravé rostliny a různé džungle a pouště a kaktusy a sukulenty a pravěký prales s vodopádem a kajman a japonský kapříci a japonské kamélie a orchideje a strašný změny vzduchu a klimatů mezi jednotlivými expozicemi až nám z toho bylo šoufl, no a tak jsme zase koukali, kde nechal tesař díru, abychom se na tom našem čerstvém povětří trošku zregenerovali. Ufff... Ale stálo to za to, to zase ne že ne... Akorát doteď netušíme, kde jsme přehlídli ta akvária, xakru... Tak holt někdy příště... No a když jsme se tak vyčerpali, bylo nutné dodat tělům ztracené kalorie. A kde jinde v sobotu odpoledne než v cukrárně. Našli jsme jednu móooooooc hezkou, italskou, na náměstí, kde jsme dali kávičku a zákusek a čaj a vůbec tu bylo v kožených křesílkách móooooc příjemně. Cestou zpátky se chtěla Machna ještě stavit U Šámalů a trošku si s nimi vyříkat ty prodané lístky na ples, ale naštěstí mě netrefila na tu správnou odbočku, takže jsme byli ušetřeni nejen výměny názorů, ale i další projížďky lesem v orkánu.
No a co s načatým večerem?!? Co
asi... Počkali jsme až dojede Irenka a Ňufík a pak jsme se odebrali do
hospody, kde jsme to všechno náležitě zhodnotili
V neděli jsem s ostatními jen posnídala a pak jsem se vydala k domovu,
takže co se dělo a nedělo, to se musíte zeptat ostatních
|
na