t na kalendář

sobota 3. listopadu 2007

Kokořínsko s Machnou...

Z deníčků druhých:

* diskuzní téma "sobota 3.11. - Kokořínsko s Machnou"

* fotky od Wewerky

* GPS trasy od Wewerky (před Prahou jí ale došly baterky - v GPS ne Wewerce , tak je tam zaznamenáno JEN 140 km místo skutečných 171,31)

* fotky od Jurimíra

* fotky od Radiuse

A pár slov z mé klávesnice:

Počasí: už ráno v sedm bylo na teploměru nádherných 10° C, přes den pak teplota vystoupala až k 15° C. Prostě nádhera. A avizované přeháňky?!? Sem tam lehce mrholilo, ale nebylo to nic dramatického. Byl to prostě příjemný podzimní den.

Sraz: byl v 8:55 na Hlaváku a všichni stíhali v naprosté pohodě. Problém vzniknul spíše u pokladen, kde byly neuvěřitelné fronty a jízdenek chtivý dav vůbec neměl pochopení pro to, že chci nakoupit jízdenky pro celou 7-mi člennou skupinu na celý den včetně kol. Ale přežila jsem a náš rychlíček R942 jsme stihli přesně na minutku - jen jsme kola naložili, vlak se rozjel. Přestup v MB proběhnul také v poho, takže v 11:00 jsme vystupovali na nádraží v Bělé pod Bezdězem, kde už čekali Sylva, Vašek, kteří přijeli autem, a Wewerka, která vlak nerada a tak jela z Prahy po svých . Ještě jsme čekali na Matyxe a Medúzovce, což ale některé asi po 15 minutách přestalo bavit a tak vyrazili napřed s tím, že počkají v první hospodě. Takže jak jsme to vlastně jeli...

Trasa: byla tajná, protože ji měla připravit Machna, ale hned ve vlaku jsme zjistili, že trasa je tajná i pro Machnu . Navíc jela bez mapy, takže náhle se ukázalo, že máme jedinou mapu - tu mojí... Ale zmákli jsme to i s tou jednou .

Bělá pod Bezdězem - po silnici - Plužná - Březinka - Březovice, kde první část zasalašila v hospůdce na pivku a polívce. Některým se to ale po necelé hodince zdálo brzo, takže jsme jeli dál s tím, že se sejdeme v Ráji. Z Březovic se jelo stále po silnici s úžasnou vyhlídkou na Bezděz - minuli jsme Bezdědice, za kterými Medúza jr. vytřel zatáčku vlastním tělem. Jo, teď už si bude chlapec pamatovat, že přibrzdit si v zatáčce na mokrém hladkém asfaltu není právě to nejrozumnější . Přežil to ale v poho, jen s odřeninou na koleně, kterou jsme mu ošetřili v Nosálově, zatímco Jurimír s Matyxem vedli typickou mužskou debatu o tom jak prát a v čem prát, aby prádlo bylo nejen neustále funkční, ale také voňavé . Až náš odjezd je z debaty probral, ale možná pokračovali ještě při stoupání do kopečka za Nosálovem. Pak už tu byl jen krásný sjezd do Ráje do hospody. A cestou jsme potkali Ildi, která nám jela naproti. V Ráji jsme se skvěle najedli, dohnala nás druhá skupina a dál jsme se zase rozdělili podle nálady a chuti

- Matyx odjel užít si trošku terénku a zpět do Bělé k autu,

- Sylva s Vaškem a Medúzou jr. odjeli rovněž do Bělé k autu, ale vzali to přes Housku,

- "mladí a neklidní" odjeli pod vedením Machny a vybaveni naší jedinou kartografií do terénu - projeli Vojtěšský a Šemanovický důl, pěkně se zabahnili, prolezli si nějaké jeskyňky a Machna ještě stihla píchnout. Z Kokořína to pak vzali po silnici do Mělníka,

- no a my zbylí "mladí a klidní" jsme pod vedením Ildi odjeli po silnici do Mělníka. Tentokrát dělala mladou a klidnou i Wewerka, protože už měla v tlapkách asi 120 km a ještě ji čekala cesta po svých do Prahy.

Délka: já měla na tachometru asi 52 km, ti co jeli terénem měli asi o 10 km víc. No a Wewerka najela neuvěřitelných 171,31 km .

Železniční intermezzo: z Mělníka jsme stihli vlak v 18:03, resp. v 18:13, páč měl trošku zpoždění. Nacpali jsme svoje oře do jediného vagónu s plošinou pro kola a v poklídku se na ty dvě stanice usalašili do sedaček. Klid ale trval jen do chvíle, než přišlo monstrum vydávající se za průvodčí. To byla excelentní domina. Ta dělat předsedkyni feministkám, tak si chlapi ani neškytnou... A ženský taky ne... . Již její vstup do vagónu nevěstil nic dobrého - rozrazila dveře a okamžitě nás začala sjíždět za to, že tam můžou být jen dvě kola a kam až hodláme jet a kolik máme kol a kolik jízdenek a najednou vlak zastavil a my se okamžitě hrnuli ven, že už jsme ve Všetatech. V tu chvíli zahřměl její hlas znovu ať si okamžitě sednem, že to ještě nádraží není a ať jí koukáme uvolnit cestu vedle do vagónu. Přelezla naše kola, rozrazila dveře stylem Rambo a zmizela ve vedlejším vagónu dusit další cestující. Nevěděli jsme, jestli se smát nebo brečet, rozhodně jsme ale byli ticho jako myšky, aby se ta saň náhodou nevrátila. Tohle byl pro všechny jednoznačně nejsilnější zážitek dnešního dne . Podzimní lesy byly rázem zatlačeny hluboko do podvědomí .

Díky zpoždění jsme byli smířeni s tím, že nám ve Všetatech ujede vlak na Prahu, ale překvapivě čekal!!! Upřímně řečeno z nás ale průvodčí žádnou radost neměl. Naložit 7 kol bylo další neplánované zdržení, což nám dával pohledem a mručením dost najevo. Ale naložili jsme se, složili jsme se opět do sedaček a odevzdaně očekávali kontrolu jízdenek, páč jsme během dne zjistili, že mi ráno místo kolové kombinované přestupní jízdenky, která platí do všech vlaků, prodali jen jednodenní přestupní určenou pro jízdu s kolem jako spoluzavazadlem. Naštěstí průvodčí měl pochopení pro znavené cyklisty, takže jsem se nemusela ani rozplakat. Vyslechli jsme si krátké kázání a konečně jsme se mohli odevzdat poklidnému jednotvárnému drncání vlaku po kolejích .

Sliby - nechyby: slibovala jsem s Machnou bahno, zimu a mokro, nádherné podzimní lesy, vybranou společnost a spoustu nezapomenutelných zážitků . Bahno bylo, mokro také, nádherné podzimní lesy jakbysmet, o vybrané společnosti nemluvě a nezapomenutelné zážitky?!? Tak ty také byly a to opravdu nezapomenutelné . No a že jsme škrtly zimu a objednaly trošku teplejší ovzduší, to snad nikomu nevadilo .

Děkuji všem za vynikající společnost a budu se těšit zase někdy příště .

na hlavní stránku