|
Pukňov aneb dovolená na Orlíku...
pondělí 6. srpna 2007 -
autovýlet na Zvíkov a podvečerní pouť za večeří
Snídaně:
tak dnes byl pro změnu "obložený talíř se suchým salámem", což byl
trojhránek měkkého sýra, jeden, samozřejmě, přece se nebudeme přejídat
Program:
po včerejších
sportovních výkonech byl zvolen odpočinkový program. Po klidné ranní
kávičce, jsme odjeli autem na
Zvíkov, kde jsme odložili Jarku na místním
koupališti a s Otou jsme odjeli na hrad. Na parkovišti od nás bezostyšně
vyinkasovali
50,- Kč parkovného, abychom měli možnost záhy zjistit, že je
hrad otevřen po celý týden KROMĚ pondělí
Ve stánku u parkoviště dal Ota svačinkový párek teploty nevýrazné, nicméně chuti příjemné a já svou oblíbenou svačinkovou mrkvičku z vlastních zásob. No a pak jsme se, po úhradě dalšího parkovného ve výši 20,- Kč a vstupného 50,- Kč/osoba plácli k Jarce na koupaliště. Voda byla sice jako led, ale bylo tu málo lidí a tudíž poměrně klid. Ovšem nějaké ležení na sluníčku pro Otu moc nebylo, takže se za chvíli vytratil s tím, že jde hledat terén pro buggynu a vrátí se pro nás asi za hoďku. Paráda... Cestou zpátky jsme dali ještě svačinku v penzionu U Nováků a pak už si každý odpočíval do večeře podle svýho. Večeře: dneska měla Jarka těstoviny s kuřetem a se smetanou, což šlo. Já s Otou jsme měli mít Myslivecké výpečky s bramborovým knedlíkem a se špenátem. Já naštěstí včas změnila knedlíky na brambory a i když byla porcička brambor se špenátem opět jen velmi vlažným jídlem, docela to šlo. Výpečky se ovšem pozřít nedaly. Maso bylo tuhé, místo šťávy opět UHO a bramborové knedlíky ohřáté v mikrovlnce vypadaly spíš jako gumové terče na sportovní střelbu než poživatina. Navíc asi i tak chutnaly, protože tohle jídlo Ota fakt nejedl. Už od pohledu to bylo odpudivé... Bylo rozhodnuto - zítřejší snídaní zakončíme náš třídenní experiment s polopenzí a budeme se stravovat jinak a jinde a hlavně co nejdál od místní mikrovlnky, která jako jediná byla v kuchyni v provozu neustále.
Po večeři jsme se rozhodli, že
si zajedeme někam na večeři. Ota nějak s prázdným bříškem jít spát
nechtěl. No a tak jsme sedli do auta a vyjeli jsme za večeří. Jak
strastiplná cesta to bude, to by ale nikdo z nás v tuto chvíli nehádal.
No, ale pěkně po pořádku
* první zastávkou byl sousední kemp Velký vír - hospod tady sice bylo několik, ale jejich úroveň byla nevalná. V nabídce byly vesměs párky nebo byl zaveden "lístečkový" systém - tzn. jídlachtivý hladovec si vybral cosi z nevalné nabídky a dostal lísteček, na který pak hladově hleděl, dokud nebylo jeho číslo vyvoláno k odběru. Ne, díky, tak takovou představu jsme o večeři neměli. * naše další cesta do Letů, protože cedule kolem cest avizovaly jídla od 7:00 do 21:00. Cha, cha, cha. Byla osmá večerní, když jsme vstupovali do dveří zmíněného zařízení a mladá servírka, za kterou se sem již sjížděla z okolí omladina k večernímu popití, nás velmi rychle vyprovodila zase ven s tím, že se už nevaří. * popojeli jsme do Mirovic - hned zkraje bylo příjemné soukromé zařízení, ovšem v pondělí bylo zavřené. Na náměstí byly hospody dvě, ale již od pohledu byla jejich úroveň spíš pivní než aby se tu vařilo. Cedule na plotě ještě avizovala výbornou kuchyni v místní sokolovně. No, sokolovnu jsme sice našli, ale při pohledu na budovu jsme ani neměli odvahu jít zkoumat úroveň kuchyně... * vyjeli jsme na hlavní Strakonickou a nabrali jsme kurz na Prahu. Benzinka hned za křižovatkou sice avizovala, že mají otevřeno do 22:00, ale ačkoli nebylo ještě ani devět, obsluha nás rychle vyprovodila s tím, že už nevaří a vlastně už i zavírají. * benzinka u Zalužan nabízí jen ohřev jídel v mikrovlce, takže jsme ani nezastavovali... * dál tu byla benzinka u Chraštic - už ani nevím, proč, ale také jsme tu s našimi hladovými žaludky nepochodili...
* pak tu byl motorest Na Dole
za Chrašticemi - no zkuste hádat. Ano, správně, zrovna dneska měli ZAVŘENO
* benzinka u Milína
měla restauraci rovněž denně otevřenou do 22:00, ale zrovna dnes bylo z
technických důvodů zavřeno
* a další benzinka u odbočky na Buk také propadla sítem... Ale to už jsme se tomu jen smáli...
* no a tak jsme dojeli až do
Dubence, kde je vyhlášený motorest Halda a tam jsme KONEČNĚ
USPĚLI. Chvílemi už jsme si dělali legraci, že si zajedeme na večeři domů
a skoro to tak i dopadlo. Byli jsme vlastně na půli cesty ku Praze
Zpět na Pukňov jsme dorazili
dost dlouho po desáté hodině večerní, ale za to pěkně vyvenčený a hlavně s
plnými bříšky. Byla to
nakonec docela slušná večerní bojovka, ale s vítězným koncem
Počasí:
zase nádherně, slunečno, teploučko a zase s teplotou kolem 30° C. Prostě paráda
|
na