t na kalendář

 úvod

ubytování so 4.8. ne 5.8. po 6.8. út 7.8. st 8.8. čt 9.8. pá 10.8. so 11.8.

fotogalerie

Pukňov aneb dovolená na Orlíku...

neděle 5. srpna 2007 - pěší výlet na Vystrkov

Snídaně: to, co nám bylo předloženo, se honosilo názvem "obložený talíř s měkkým salámem". Ve skutečnosti to byly 2 plátky tvrdého sýra a 2 plátky měkkého salámu typu "nářez" a to nářez velmi levý, takže nepoživatelný. K tomu kolečko salátové okurky, 1/8 rajčete, 2 kolečka papriky a kousek másla. Jo a ještě mistička meruňkového džemu a konvice čaje pro celý stůl. Zkrátka byl to nářez a jejich péče o to, abychom tady neztloustli byla vskutku až dojemná . Aspoň že rohlíčky byly čerstvé a dobré.

Program: pro dnešek byl zvolen "rozjezdový program", takže nic náročného. Vyhrál pěší výlet na Vystrkov. Původně to vypadalo asi na 10ti kilometrovou procházku, ale člověk míní... .

Trasa: první fáze byla jednoduchá = po silnici na Pukňov. Tady jsme odbočili na ZTZ, což byla příjemná cesta lesem. Všude ticho a příjemný stín. Navíc jsme narazili na rybník Trnovec, který byl jak z pohádky. Ryb tu bylo neuvěřitelné množství. Každou chvilku nějaká vyskočila nad vodu, zaleskla se ve slunci a s tlumeným plácnutím zase zmizela pod hladinou. Prostě balzám na nervy. U rozcestí Sv. Anny jsme vyšli na silnici. Kamenný podstavec připomínal, že tu kdysi stával i křížek nebo něco obdobného, ale asi se to někomu hodilo... Odtud bylo několik možností, jak se dostat na Vystrkov. Nakonec byla vybrána ta nejkratší. Teda podle mapy ta nejkratší... . První fáze = po silničce k hájovně, prošla bez problémů. Druhá fáze = před hájovnou odbočit vpravo se také zdála zcela jednoduchá. Teda aspoň zpočátku . Dnes už je mi jasné, že jsme zřejmě odbočili o jednu křižovatku dříve, ale už to znovu zkoumat nepůjdu . Na Vystrkov jsme nakonec dorazili a zase tolik jsme si nezašli. Spíš byl zpočátku problém zorientovat se na Vystrkově.

Z lesa jsme vyšli u chat číslo 8, 13, 14 (no, u chat - kdo to někdy viděl, tak ví, že označení "chata" je pro ty vilky dost nepřesné ) a silnice u nich končila. Sice jsem věděla, k jaký hospodě - teda restauraci - se chci dostat, ale absolutně jsem nevěděla jak a kudy...   Ale odvážnému štěstí přeje a kdo se vzdává nevyhrává . Prostě šli jsme silnicí směrem k výjezdu, pak nějakou silničkou vpravo a pak jsme vyšli na horizont a najednou byl před námi hotel Orlík jako na dlani. A navíc měli i otevřeno, což mě osobně zachránilo život. Představa, že o hladu půjdeme ještě někam dál byla příšerná...

Oběd: Ota si dal roštěnou s hranolky, Jarka kapra s bylinkama a s bramborem a já poloviční porci knedlíků s vajíčkama a okurkový salát. Bylo to móoooooc dobrý.

A pak jsme vyzkoušeli areál - venkovní bazén byl, bohužel, před čištěním, takže koupání bylo zakázáno. Bylo nám ale povoleno smočit se v bazénu vnitřním, který se zase akorát čerstvě napouštěl. Ta čerstvost ovšem byla na teplotě tak znatelná, že jsme do něj nakonec s Jarkou nevlezly ani jedna. Ale aspoň jsme měli možnost ty vnitřní prostory vidět . Pak jsme ještě všichni vyzkoušeli venkovní Ruské kuželky, houpačku a prolézačku a pak nám nezbylo než se vydat na cestu zpět.

Byly zavrženy jakékoli experimenty - vzali jsme to jednoduše po silnici. Celkem jsme mohli ujít asi 15 km, ale cítili jsme to v nohách všichni. A už jsme se docela těšili na večeři.

Večeře: dnes byla sekaná s bramborem, která ale byla ze stejné mleté směsi jako včerejší čevabčiči a plněná paprika. Ota s Jarkou si teda moc nepochutnali. Mě naštěstí postačily jen vařené brambory, jejichž teplota se dala honosně nazvat "vlažné". Kopečková zmrzlina na spravení chuti pak už byla vyslovenou nutností - já si dnes dala po kopečku vanilkové, čokoládové i jahodové, Jarka nakonec žádnou a Ota svou oblíbenou vanilkovou s jahodovou, ale už bez šlehačky. Akorát rozpustnou kávu už jsme k tomu nedostali, protože došla...

Počasí: zase bylo nádherně. Slunečno, s teplotou ke třicítce.

na hlavní stránku

copyright © vrstevniceJ 2007