t na kalendář

sobota 28. - neděle 29. října 2006
Písecko s Tomem...

Podzim byl letos nádherný, tak proč nevyužít návrhu Toma a nevyjet do okolí Písku...

Úastníci zájezdu:

* od pátku - Tom, Lucinka a Honza13, Ivan Zádumčivý, Milan a Helča se synem Honzou

* od soboty - Radka, HonzaH, Kominík, mira.I

Ubytování bylo zajištěno v penzionu Na Ptáčkovně - krásné bydlení, zamčená kola, nicméně velmi příjemné ubytování mělo přece jen jednu vadu na kráse - večer se v restauraci striktně končilo přesně ve 22:00...

Krátké zpravodajství slovem i obrazem lze najít na ckp13, ale neodpustím si i vlastní komentář akce doplněný fotodokumentací od Kominíka a miry.I:

Sobotní ráno bylo trošku rušné, takže jsme se vypravili s téměř hodinovým časovým skluzem. Ale kam bychom pospíchali...
Sobotní trasu sice připravoval Tom, ale hned v počátku jsem se nějak omylem ujala vedení já... No coment, please . Normálně bych se k tomu nepřiznala, ale s ohledem na to, že nás ŽTZ, která vůbec nebyla v mapě a doufali jsme že vede úplně jinudy než vedla, protáhla křovím a pak přes mokrou louku k lesnímu hřbitovu, tak se k tomu holt přiznávám . Dál už nás ale opravdu vedl Tom... A chca nechca musím přiznat, že ten rozdíl byl teda dost patrný...

Netrvalo to dlouho a najeli jsme na ČTZ, která nás provedla nádhernými podzimní lesy napříč přes celé Písecké hory. Užili jsme si krásných terénků, užili jsme si asfaltových silniček a užili jsme si i podzimního sluníčka, které se k nám mezi stromy prodíralo a příjemně hřálo do zad...

...a než jsme se nadáli, byli jsme v Albrechticích nad Vltavou, kde jsme okamžitě zapadli do naprosto úžasné osvěžovny, která nabízela pivo, limo, čaj i grog, dortíčky i chlebíčky, polívčičku i gulášek - prostě vybral si každý... Jo a shůry balkónu na nás shlížena paní liška s fajfkou v hubě. No fakt, nekecám...

...a když už jsme byli v Albrechticích n. Vlt., tak jsme nemohli vynechat místní hřbitov, který je chráněn UNESCem díky zcela ojedinělé lidové výzdobě výklenků ve zdi. No tak, výklenky nás teda docela zklamaly, ale co mě totálně odrovnalo, to byl nápis na jednom z náhrobků: "Nad horami slunce září, stoupá výš a výš, práce volá hospodáři a ty tvrdě spíš." To mně, a nakonec nejen mně, přišlo teda jako dost morbidní...

Z Albrechtic jsme přejeli nejkratší cestou do Týna nad Vltavou, kde nám Tom naplánoval oběd v zámecké restauraci. A dobrý to bylo... móooc dobrý... Jen ten sumec na másle byl trošku ťuhýk, ale jinak to šlo...

Z Týna n. Vlt. nás Tom vedl po MTZ - krásná cesta lesem, sem tam crossík, sem tam bahýnko. Jen já jsem se pořád dožadovala vyhlídky na Temelín a pořád nic... Ale dočkala jsem se u osady Shon a konečně jsem si mohla Temelín odškrtnout . Ještě pár fotek s panoramatem chladicích věží a jelo se po MTZ dál. Teda jelo - nějak jsme někde překročili bludný kořen...
Jeli jsme dál po MTZ, ale v bodě "B" jsme si našli úžasnou zkratku. Bože, jak důvěřivý jsme byli vůči kartografii. V místě, kde jsme měli opět najet na MTZ byla zcela neznámá křižovatka cest a modrá nikde... Teď by se nám hodila kouzelná víla nebo aspoň babička, aby nám na rozcestí poradila, kudy z lesa ven. Ale ty se toulaly bůh ví kde po pohádkách... A stejně jsme neměli žádný buchty v ranečku... Tom navrhoval vlevo, ale kompas - a nebojím se přiznat, že na MÝCH řidítkách - jasně ukazoval dát se vpravo. A nechci nějak zveličovat svoji přítomnost, ale byla to správná volba . Než jsme se nadáli, vyjeli jsme z lesa v Pařezí, kde jsme také vyjet chtěli. Dál to šlo rychle přes Novou Ves do Žďáru a tady byl Tom tak unešen tím, že už půl hodiny jedeme dobře, že to zase vzal "na Bělehrad"... A opět se nebojím přiznat, že to byl opět MŮJ kompas , který nás zavčasu vrátil zpět, takže jsme za chvilku stáli na břehu Tálínského rybníka. Dál jsme se vydali po ŽTZ, ale Tom se prostě rozhodl, že dneska budem bloudit. Neujeli jsme ani kilák a zase jsme stáli v polích a zase bylo jasné, že jsme někde o kousek vedle, než jsme původně chtěli být a zase to byl MŮJ... ale to je už ohraná písnička . Někteří se dožadovali hospody, ale kde ji vzít, když jsme byli soustavně zablouděný... Sjeli jsme do nejbližší vesnice na obzoru = Maletice, kde jsme opět najeli na MTZ, ale zkuste hádat, jak dlouho nám to vydrželo... Jo, je to trapný, ale po kiláčku už jsme zase byli ztracený... Ale zase jsme se zázračně našli a zase jsme se... ne, už jsme se neztratili, protože to už by fakt bylo trapný. Navíc už tu byla tma, tak kde bychom taky bloudili. Zpestření nám pro změnu připravil Milan, kterému prasknul řetěz, ale bylo zbytečné, abychom tu tvrdli všichni - nechali jsme s ním Kominíkovo nářadí, Honzu13, Lucinku a Toma a my ostatní jsme to vzali nejkratší cestou do Písku. Jestli si ale myslíte, že projet Pískem byla legrace, tak vlastně... budete mít pravdu... Ale každá sranda něco stojí... Nejkratší cestou jsem vedla skupinku k severu, když mě v sídlištním bludišti napadlo, že bychom se na každé křižovatce mohli ve vedení střídat. Jako první se vedení ujal Kominík - projeli jsme sídlištním parkovištěm, smetištěm, parkem a během chvíle jsme stáli cca o 100 metrů dále než jsme před 10 minutama vyjeli. Tím byli jak Kominík, tak i ostatní definitivně zbaveni možnosti stát se na okamžik "vedoucím" a nekompromisně jsem hnala skupinu k severu. Ještě se nám teda do cesty postavila nemocnice... Chjo, tak ještě o kousek vedle, ale to už jsme se fakt našli a během chvíli jsme byli na benzínce cca 300 m od penziónu. Konečně světlo a teplo a něco k pití a vůbec - "už jsme doma za chalupou", tak jako bychom byli doma. A když nás ještě za chvíli dojela servisní skupina s tím, že Kominíkovo nářadí nevydrželo opravu, čímž se Milanovo kolo stalo nepojízdným, takže Lucinka byla Tomem a Honzou13 tlačena na Milanově kole zatímco Milan jel na Lucinčině kole - chlapci ho nějak odmítli tlačit na jeho kole ačkoli má jen o slabých 30 kilo víc jak Lucinka. Tomu prostě nerozumím .

Večer proběhnul v duchu dobrých cyklistických tradic - zhodnotili jsme den uplynulý a naplánovali den příští a přemleli jsme všechno, co se přemlít dalo, včetně úžasných mirových fotek z dovolené v Rakousku...

Délka: cca 66,5 km

V noci naše okna bičoval déšť a budila nás vichřice, ale cyklista ví a zná a tak jsme se zbytečně neznervózňovali a vyčkali jsme, až co řekne devátá - no, sem tam ještě fouklo, ale obloha byla vymetená, tak proč sedět doma. Předtím jsme se ale, samozřejmě, vydatně nasnídali s čerstvým ranním tiskem a výtečným Kominíkovým koláčem a vůbec nám nevadilo, že byl tentokrát z mrazáku . Ten koláč, ne tisk...

Naší první zastávkou byl na dnešní nedělní trase kamenný most v Písku. Kdysi jsem tu svou "cyklistickou kariéru" začínala, tak můžete sami porovnat rozdíl mezi rokem 1998 a 2006 .

    

   

Z Písku jsme to vzali proti proudu Otavy - ještě se teda musela ošetřit Honzíkovi modřina z pádu na Píseckém náměstí... chjo ti mladí a neklidní, co netuší, jak s cyklistou dokáže praštit mokré listí na mokré dlažbě... A že sebou teda říznul fest, chlapec... Ale přežil jen s tou moudřinou a tak jsme to švihali dál - nádherná cesta lesem podél řeky plná kořenů, kamenů a spadaného listí... Pak od Zátavského mostu kousíček po silnici, vpravo kolem zahrádek a poslední drncavá fáze přes pole k soutoku Blanice s Otavou. Jako bych se vracela domů... Tenhle soutok (a jistý Vpepa s jistým Brčem) vlastně může za to, že už 9 let lítám na kole po všech koutech Česka ni neČeska...

Ze soutoku jsme to vzali, k nemalé radosti všech přítomných, že se zase budou moct kodrcat přes pole, zpět k Zátavskému mostu. Odtud už by to byla bývala legrace, kdyby nefoukal šílený protivítr. Místy jsme se krz něj doslova prodírali. Jeli jsme po silnici do Zátaví - cyklotrasa č. 1049 - Oldřichov - cyklotrasa č. 1159 - Krašovice - Čížová a tady jsme u nádraží nekompromisně sedli do hospody a dali jsme čaj a pivo a grog a guláš a polívku a já už nevím co všechno. Hlavně, že jsme byli v teple a pryč z té příšerné fujavice.

Z Čížové jsme to vzali po ZTZ do kopce a zhruba po 2 km vlevo po lesní asfaltce směrem k Vráži. To byla móc krásná cesta po hřebeni. Ve vhodný čas jsme chtěli odbočit k Jezírku lásky, ale nezdařilo se to všem. Pár si nás trošku zajelo, nicméně u jezírka jsme se všichni zase potkali. Pár fotek u jezírka a hurá do sanatoria ve Vráži, kde byla plánovaná exkurze místních toalet neboť hygienické ošetření prkýnka je zde zcela nevídané. Náš záměr ale zhatil hned u vrat strážný - prý že už je areál uzavřen a že tam nesmíme. No a tak se stalo, že jsme hajzlíky v sanatoriu neviděli a už je nikdo cizí ani neuvidí. A nikdo "zvenčí" už také nemá možnost spatřit ani nádherně upravený park za santoriem a dát si kávičku v lázeňském křesílku a to je teda opravdu velká škoda. Ale co se dá dělat... Mezi tím se ale nad našima hlavama začaly dít prapodivné věci - od severu se hnal nepřehlédnutelný černý mrak a sem tam už padla i nějaká ta kapka. Tom sice původně navrhoval cestu terénkem, ale teď jsme všichni učinili zoufalý pokus ujet těm mrakům a z Vráže jsme to vzali pěkně skopečka po silnici do Čížový, dál na Borečnici a na rozcestí se ŽTZ.

A tady nás nekompromisně chytil déšť. Naskákali jsme do lesa pod stromy a čekali jsme až se přežene to nejhorší. I když jsme původně plánovali sjet k Otavě a podél řeky se vrátit do Písku, teď už bylo jasné, že se žádné hrdinské činy konat nebudou a do Písku dojedem těch posledních asi 5 km po silnici. No a tak jsme se opláštěnkovali a pěkně svižně jsme vyjeli po cyklotrase č. 1158 přes Topělec do Písku. Tady jsme se hned začali stáčet k východu a Tom nás nejkratší cestou dovedl až k nádraží. Po celou dobu mi bylo divné, jak a kde se chce dostat přes koleje, ale kdo si počká, ten se dočká . A tak jsem se záhy taky dočkala... Ticho náhle protnula Tomova bezelstná otázka: "Raduš, kde se tady dají přejet ty koleje...?" Je nepublikovatelné, co se mi prohnalo hlavou, ale naštěstí proti nám kdosi zrovna koleje přecházel, tak jsme se vydali směrem k imaginární stezce. Jedna kolej, druhá kolej, třetí kolej, přelézt drát (údajně byl bez proudu a vzhledem k tomu, že píšu tyhle řádky, tak to asi i pravda byla ) a pak stezkou do krátké strže. No stezkou, díky dešti se cestička proměnila v koryto potoka, takže komu se doposud dařilo udržet nohy v suchu, tady si nadělal v botách rybníčky jako ostatní . A za chvilku jsme fakt stáli u benzínky cca 300 metrů od penzionu. Kdo chtěl, hodil do sebe rychle jednu kávu z automatu a pak hurá Na Ptáčkovnu a do teplé sprchy a nabalit auta a hurá domů do Prahy.

Délka: cca 47 km

Akce se úžasně vydařila. Počasí vyšlo parádně, tedy pokud pominu ten závěr, ale dojíždět za sucha, to už by byla nuda . Trasy byly parádní, no a společnost jako vždy vybraná . Díky všem za krásné zážitky a zase někdy příště .

A co jsme tedy na cestách kolem Písku viděli?!?

* v sobotu:

Písek - není nutno cokoli vypisovat, vše o něm najdete na stránkách města

Písecké hory - přírodní lokalita a tak k nim jen pár odkazů - odkaz1, odkaz2, odkaz3

Albrechtice nad Vltavou - románský kostel sv. Petra a Pavla ze 3. čtvrtiny 12. stol., zbarokizovaný v 18. stol., v interiéru románské nástěnné malby na téma Posledního soudu - nejstarší projev tohoto druhu v jižních Čechách. Při hřbitovní zdi soubor 108 výklenkových kapliček z let 1841-54 s lidovou malířskou výzdobou F. Mikuleho a veršíky faráře V. Cízy. Více na stránkách města.

Týn nad Vltavou - vše si můžete přečíst na stránkách města a koho zajímají ŘOPíky, tak přidávám ještě jeden odkaz na Barokní cvičnou pevnost.

Temelín - kromě Jaderné elektrárny, vybudované na území bývalých vsí Březí, Knín, Křtěnov, Podhájí a Temelínec, je tu také barokní kaple P. Marie z konce 18. stol.

* v neděli:

Čížová - něco o obci a o tvrzi přestavěné na zámek.

Vráž - něco o obci a něco o zámku, kde je rehabilitační lázeňské sanatorium.

Jezírko lásky - menší vodní plocha v malebném prostředí mezi lesy, bez koupání.

na hlavní stránku

copyright © vrstevniceJ 2006