sobota 7. října 2006
Za Kácovskou dvanáctkou...
Pivo je prý pro cyklistu ten
nejlepší ionťák, tak proč si nezajet na jednu dobrou
desítku
nebo dvanáctku
přímo ke zdroji
.
Brzy, doufám, bude nějaká ta fotodokumentace:
* fotky od Jitky
* fotky od Kominíka
* fotky od Ladina
No a pak už jen to, co se semlelo v nákolácké diskuzi a co vydala moje klávesnice...
Sraz vlakové sekce v 8:00 na hlaváku (u
bufáče naproti pokladně č. 9) proběhl naprosto ukázkově. Všichni
přišli včas, takže jsme vlak v 8:27 do Mnichovic stihli naprosto v
pohodě. V Mnichovicích už na nás čekali další, takže nás nakonec bylo 17 -
já (radka), Jitka, Sylva, Milena, Iva, Zdeněk, Mirek (Bobeš), Hoza, Káza,
Kolin, Laďa, Kukyn, Bananovník, Airline, Kominík, mira.I a Pavel.
Paradoxem bylo, že Kominík s mirou.I vyjížděli z Třeboně v
7:00 (teda skoro stejně jako my ze svých domovů) a byli v Mnichovicích
dřív než my. Že by za to mohlo to 15ti minutové zpoždění vlaku
.
Trasu tentokrát připravoval Pavel a musím říct, že díky znalosti
místní lokality nám připravil velmi pěknou a nakonec i šetrnou trasu. Sice
těch kopců bylo víc než dost, ale mohlo jich být ještě víc
.
Takže kudy jsme to vlastně jeli:
Mnichovice, kde
byla původně plánovaná teplá sekaná u místního řezníka. Ovšem sliby chyby
- co nám bylo platné Airlinovo ujišťování, že před devátou ještě byla,
když ji do půl desáté stihli místní sníst. Co se dalo dělat, jelo se dál
bez sekané
- stezkou podél potoka, což byla krásná cesta lesem,
k Hubačovskému rybníku, kde právě probíhal výlov. Docela mě
udivilo, že mira.I z Třeboně vidí takový výlov poprvé v životě. To my
pražáci...
.
Dál jsme to vzali přes louku, po
ZTZ
do Senohrab, podél potoka až Hrušova a po cyklotrase až na Hlásku Zlenice,
o které Airline tvrdí, že tam stojí celá věž, zatímco já jsem před pár
lety na vlastní oči viděla, že je tam jen kopec a pár šutrů v lese. Ach
jo... Mě se ty zříceniny snad schovávají. Taky tu bylo slibováno první
pivo, ale kiosek otvíral až v 11:00, takže nic... Dál jsme jeli po
ČTZ
proti proudu Sázavy - Chocerady - hospoda Na Marjánce, kde
už opravdu byla zastávka a bylo pivo, točená limonáda a výborný boršč nebo
vývar - Sázava a tady pro nás skončila rovinatá
idylka. Vyšlápli jsme si první dokopec na Talmberk a dál k rozcestí
"památných dubů". To bylo tam, co byla ta popsaná deska v
lese, za kterou si šli mnozí odskočit... Následoval sjezd do Ratají
nad Sázavou a výjezd na Podveky, kde
nás zastihla první přeháňčička a ztratila se nám tu Ivana s Mirkem. Nějak
dlouho se převlíkala do pláštěnky a pak odbočili chybně na Č. Šternberk.
Mobil jí nefungoval, tak jsme jim imaginárně zamávali a sjeli jsme na
Zbizuby - Vranice a do Kácova. Chvilku ještě trvalo, než
jsme po MTZ
Kácov objeli - mimochodem to byla velmi příjemná pěšina mezi Sázavou a
tratí. Ale pak už tu byl cíl naší cesty
Pivovar Kácov
u pověstného Kácovského jezu a slíbená Kácovská
dvanáctka
za dvanáct a
desítka za deset. A k tomu klobáska, párek, tlačenka nebo
hermelín. Mě osobně chutnala víc ta dvanáctka, desítka mi přišla taková
vodová. Jo a zázračně se našla i Ivana s Mirkem, takže jsme zase byli
kompletní. Všechny cesty prostě dneska vedly do Kácova
.
Bohužel prohlídku pivovaru jsme propásli - byla objednaná na 13:00 a my
dorazili až ve 13:45. Tak někdy příště... Komu nestačil párek s klobásou,
ten si ještě skočil na smažáka do vedlejší restaurace, udělali jsme
společné foto u bývalé kašny a po půl čtvrté jsme vyrazili na cestu zpět.
A jak jinak, než do kopce na Tichonice a Licoměřicko,
odtud nás čekal příjemný sjezd k Blanici a zase
docela výživný dokopec kolem dálnice na Šternov a Drahoňovice.
To bylo tam, co měli tu úžasnou hasičskou zbrojnici s tou historickou
hasičskou stříkačkou. No a abychom se na tý silnici nenudili, připravil
pro nás Pavel crossovou vložku přes les - byl brod, bylo bahýnko a byly i
kořeny. Přece nepřijedem domů čistý
.
Z lesa jsme vyjeli na silnici mezi Choraticema a Xaverovem - z
Choratické křižovatky - to bylo tam, co jsme potkali tu
kupu dětí na kolech - jsme to vzali zkratkou přes pole - a za
křižovatkou nad Ostředkem zase do lesa a přes vrch Skřivánek jsme sjeli do
Chocerad. Vzhledem k tomu, že bylo "teprve" půl šesté, bylo
rozhodnuto vyjet poslední 4kilometrový dokopec na Ondřejov.
Zleva nám cestu zpříjemňovaly poslední paprsky zapadajícího slunce, ale
nad hlavou se nám kupily zlověstné černé mraky. Pár kapek sice spadlo, ale
nestály za valnou pozornost. Z Ondřejova už nás čekal jen sjezd do
Mnichovic a všichni jsme se na těch posledních 8 kilometrů
vysloveně těšili. To jsme ale netušili, co nám počasí přichystalo - cca 2
km před Mnichovicema jsme už mysleli, že máme vyhráno a Kolin spustil svou
protidešťovou básničku o Zajčikovi. Bohužel nebyla protidešťová...
Nestačil ji ani doříkat a byl tu takový slejvák, že nebylo na krok vidět.
Teď se ukázalo, kdo je jak na déšť připraven - naštěstí jsme všichni, díky
dnešním přeháňčičkám, měli pláštěnky v pohotovosti. A co nezakryly
pláštěnky, to jsme měli okamžitě promočené durch. Nikdo už na nikoho
nečekal, každý se jel zachránit podle vlastní úvahy. Všichni jsme se zase
sešli až na nádraží - teda všichni - Airline s Pavlem se už do tohohle
kopce nesápali a odjeli směrem ke svým blízkým domovům. Až pak jsme si
uvědomili, že to avizovali, ale my jak viděli další dokopec, tak jsme byli
k neudržení
.
Tak dodatečně kluci AHOJ!!! a Pavlovi díky za krásnou, ikdyž pěkně
náročnou, trasu
.
Murphyho zákony fungují vždy a
všude, takže teď vlak žádných 15 minut zpoždění neměl a odjel načas, tedy
10 minut před naším příjezdem. Měli jsme pauzu cca 3/4 hodiny do dalšího a
tak jsme se rozloučili s Třeboňskou sekcí a vtrhli jsme do místní hospody
s nadějí, že se ohřejem. Chybka - nejenže tady topná sezóna ještě
nezačala, ale nebylo ani v čem zatopit. Navíc hošík za pultem byl z
takového návalu lidí více než zaskočen a jeho varná konvice rovněž, takže
vytvořit potřebné množství grogů byl pro něj docela nadlidský výkon. Ale
přece jenom jsme aspoň trošku oschli, zahřáli se teplými nápoji, ti
šťastnější se převlékli do suchého a v hodinu "H" jsme vyšli vlaku vstříc.
V 19:42 nepřijel... V 19:47 také ne... Zase začalo pršet a my s
drkotajícíma zubama uzavírali zoufalé sázky v kolik asi vlak dorazí.
Nejhorší tip byl Kukynův - nepojede vůbec... Jak jen ten vlak
přivolat?!? Honzu jsme donutili, aby si zapálil cigáro, ale vlak nikde.
Asi kouří špatný cigarety... Až Ivana vytáhla hašlerky a jen jsme začali
cucat, vlak byl tu... Huráááá!!! Těch 15 minut zpoždění ale bylo vykoupeno
příjemně vyhřátým vagónkem, ze kterého se nám na Hlaváku ani nechtělo.
Ještě jsme si u metra mávli na pozdrav a pak už jsme se rozjeli každý do
svého domova, kde už na nás čekala příjemňoučká teploučká sprcha. A že
jsme si ji teda uměli tentokrát vychutnat
.
Délka
z Mnichovic do Mnichovic to bylo necelých 90 km. Jinak jsme
ale každý měli něco kolem stovky a nejvíc najel Bananovník - 129,96 km.
Taky už mohl dorazit těch 40 metrů do 130 km
.
Výškové metry odpovídaly lokalitě - 1.270 metrů. Rovinu holt najdete spíše v Krkonoších než v Posázaví.
Tak díky všem za příjemnou společnost a zase někdy příště třeba na kole
.
Přece si nemůžeme nechat ujít do zlatova vybarvené podzimní lesy...
na